Kapitola 4. Školní trest

21. října 2007 v 21:08 | Nika |  To jsem já Katie
Tak Vám sem přidám novou kapitolku. Nějak jsem se nestihla kontaktovat s betou tak tam možná budou nějaké chyby. Ale snad to nebude tal hrozné.
Strašně moc vás prosím,jestli to někdo čte, napiště pls komentík. Já bych strašně chtěla vědět co si o tom myslíte a jak se vám to líbí či nelíbí.

Vaše Nika



Tak ještě pět minut a vydám se napospas osudu. Půjdu na ten spropadený školní trest. Dokážu si to živě představit.

"Ale ale slečno Longbotomová. Přišla jste pozdě. Mimochodem velmi mě těší.
Dnes mi pomůžete uklidit mi v mém kabinetě. Je to Vaše. A pořádně. Já to poznám. Mám to tady takhle už 13 let. Myslím že už by to chtělo změnu. Tak to tady pořádně vypucujte...ale ať vás ani nenapadne používat kouzla"
Škodolibě se usměje odkráčí bůhví kam.

Neee jestli mi dá tohle tak asi umřu...prosíím já tam nechci. Ale počkej, ten Michael si to odskáče. Ten uvidí. To jsem ani nevěděla že má takový vliv. Hmm podívejme na něho, na chlapečka. Sakra. Proti němu nic nezmůžu. Spropadenej, rozmazlenej zmijozelák. Grrr

Zatímco jsem takhle přemýšlela, čas ubíhal jako voda. Ani jsem si to neuvědomila ale už byl nejvišší čas jít za Filchem. Brr. Místo toho abych se zvedla a šla, jsem ve společenské místnosti seděla jako opařená a nemohla se hnout. Přemýšlela jsem. Vůbec jsem nemyslela na čas. Ale to co se stalo potom, to je doslova a do písmene noční můra. Já jsem usla.....takže jsem na školní trest přišla o hodinu později. Strašně jsem se bála.

Co mi sakra ten spropadenej Filch udělá? Mám školní trest a příjdu na něj o hodinu později.Pane bože.

"Ale ale vy jste opravdu přišla pozdě. Tak copak vám uděláme? Že byste mi pohohla krájet nožičky tarantulí? Nebo uklízet mojí léta pěstovanou plíseň? Co by se vám líbilo víc? Proč jste vlastně přišla o hodinu později než jsme měli ujednáno?"


"No víte, pane školníku já jsem usla." řekla jsem andělským hláskem a nevinně se usmála.

"Aha tak usla. jak originální. Za to Vás čeká trest nejvyšší. Půjdete ze profesorem Snapem. Ten už si s vámi poradí."

Konečně jsem se probrala z mých myšlenek a zjistila jsem že jsem u dveří Filchova kabinetu. Jsem dcerou smrti. Řekla jsem si zaklepala.

Nic. Klepu znovu a důrazněji. Zase nic. " Pane Filchi. pane školníku jste tam?" volala jsem

"Co?? Já jsem tady. " řekl opileckým hlasem a otevřel dveře.

"Konečně návštěva. Aspoň si budu mít s kým popovídat. Víte nikdo mě nemá ráda já jsem pořád sám. Nikdo mě nemá rád. Proč??"

A teklhe si stěžoval celou hodinu. Pak zjistil že už je sedm a musím jít na večeři. Pustil mě ze svého kabinetu. A já si oddychla. To byl zase zážitek. Filch byl opilej. Tomu snad nejde ani věřit. A jak skuhral že ho nikdo nemá rád. A on se diví? Já teda ne. Ale jsem docela ráda že nebyl pořádně při smyslech. Určitě by na mě řval a byla by to pohroma. Dnes jsem měla štěstí.

To už jsem ale došla do Velké síně a posadila se k našemu stolu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám moje povídka?

Ano
Ne
Nevím

Komentáře

1 Beltrix Beltrix | Web | 15. ledna 2012 v 22:07 | Reagovat

Opilý Filch? Tak to je bomba :-D
Akorát bych řekla, že Filch asi nemá kabinet, spíš nějaký kutloch nebo něco podobnýho.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama