Kapitola 5. Michael

22. října 2007 v 22:06 | Nika |  To jsem já Katie
Takže zase jako obvykle. Nejsem si jistá čárkama, ale to snad nebude tak hrozný.

Přeju pěkný počtení a pls piště komentáře.

Vaše Nika


Večeře byla výborná. Ale já jsem se na to super jídlo vůbec nemohla soustředit. Pořád jsem myslela na opilého Filche a ješte po takové době jsem tomu nemohla uvěřit. Nepatrně jsem se celouvečeři smála. Ostatní si o mě mysleli bůh ví co. Byla jsem na školním trestu a když z něho příjdu mám unikátní náladu. Jak divné. To by ale museli všichni znát ony vtipné okolnosti. No nic. pořád jsem v hlavě cosi přemýtala a zadumaně odešla do naší solečenské místnosti.

"BAF" řekl Michael s pobavením v hlase. Za to já myslela že ho uškrtím. Lekla jsem se opravdu pořádně. Ostatně jak je mým zvykem. Já se lekám všeho a kohokoli. Takový šoky. To si fakt mohl odpustit.


"Tyyyy, Víš co si? Ty si.....no to slovo ještě nevymysleli ale to ty jsi a pořádnej. A nemysli si že se z toho vyvlíkneš." Ale on se jen smál a smál. Když jeho záchvat smíchu přestal začal něco drmolit, zatímco já jsem na něj házela zlé a otrávené pohledy.

"Ale ,ale tak školní trest se ti nelíbil? Já to věděl." řekl povíšeně. Zato teď jsem se smála já.

"Naopak...moc se ti to povedlo. A Filchovi taky. Jsem moc ráda že jsem tam šla. Mám zážitek na celý život.
Už vidím jak to barvitě popisuju holkám. .....A pak jsem tam přišla a Filch byl úplně na mol. A víte co říkal? Že ne? tak si na to radši sedněte a poslouchejte. Proč mě nikdo nemá ráád. Proč? A takhle tam skuhral celou hodinu..." řekla jsem a napodobila Filchův hlas.

Bavila jsem se a to hodně. Stránka se otočila. To on teď stál na místě a nebyl schopný slova.

"Ale, ale..panáčkovi to nějak nevyšlo co? Ale neboj ty mi to vynahradíš. Já vím. Ty máš svoje super skvělé kontakty. Tak čau, někdy přístě brouku.

Řekla jsem a odešla. On se na mě jen díval a pořád nebyl schopen cokoliv říct. Šla jsem rychleji a rychleji. Měla jsem strašnou potřebu se smát. Konečně jsem byla za rohem. A tam jsem se začala nehorázně smát. Nekonečný a neúprosný záchvat smíchu mě ovládnul. Už jsem nemohla ani stát. Jen jsem se bezmocně válela na zemi a totálně se řechtala. A představovala jsem si jak asi reagoval. Skoulela jsem to s ním parádně. To se musí uznat. Ale co když se mi to takhle dobře příště nepovede? Tak to bude katastrofa.

Konečně jsem se dostala do naší krásné mrzimorké společenksé místnosti a sedla do mého oblíbeného křesla. Tohle křeslo jsem měla velice ráda, protože mě provázelo radostí i strachem, nástrahami i legrací a vždy když jsem na něm seděla podařilo se mi vyřešit všechny možné i nemožné úkoly.

Zase jsem brouzdala svou pamětí. Čistila jsem si hlavu, ale zároveň jsem znovu zažívala všechny krásné i ty méně krásnější chvilky mého života.

Když najednou:

"Katie? Heeejj, Katie co je s tebou."

"Co? kdo ste?" otevřela jsem oči a uviděla jsem jeho.

"Pane bože, to snad ne." řekla jsem zeděšeně a skopila oči.




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Key Key | 5. listopadu 2007 v 13:50 | Reagovat

No... Napínavý konec. Chvátám vyzvědět, kdpak naší Katie navštívil!!

2 Ergien Ergien | Web | 15. února 2008 v 23:29 | Reagovat

hmmm, pěkné :D akorát si nejsem jistá jestli teda chodí do havraspáru nebo mrzimoru :-P protože v jedny kapitolce ji moudrej klobouk rekne mrzimor, v dalsí kapitolce jde zase do havraspárský společenky a jako heslo maj otázku , tak sem trosku pomotana no :D ale jinak je to fakt moc pekne napsany ;) a sem zvedava co se z michaela vyklube :D

3 Nika Nika | E-mail | 16. února 2008 v 21:19 | Reagovat

jee...fakt? to sem to nějak zkonila, ale díky za komentář, budu to ještě opravovat.

4 Beltrix Beltrix | Web | 16. února 2012 v 20:30 | Reagovat

Unikátní nálada? Zajímavej obrat :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama