Kapitola 6. Podivná návštěva

24. října 2007 v 18:39 | Nika |  To jsem já Katie
Nechci to protahovat. Jako vždy se omlouvám za chyby.

Nika



Nevěřila jsem vlastním očím. Znovu jsem se podívala. Byl to on.
"Katie" řekl a sledoval mě svým pohledem. Neodpověděla jsem. Mám určitě halucinace. Tohle není možný.
"Katie, tak odpověz. Co je s tebou?" řekl znovu a já už jsem neodolala.
" Já vím že jsem tě zklamala. Ale já za to nemůžu. Na Nevilla můžeš být pyšný ale na mě? Zkazila jsem pověst Longbottomů. Tak proč se chceš se mnou bavit? A navíc tohle určitě není skutečnost. Takže na tom nesejde." Řekla jsem smutně a znovu sklopila oči.
" Ale co to plácáš? Katie. Já jsem ti přišel říct že se na tebe vůbec nezlobím. A co víc? Jsem na tebe pyšný a mnohem víc než na Nevilla" řekl svým vlídným hlasem a usmál se.
" Cože? A jak jsem si to zasloužila. Celou dobu jsem žila v domnění že se na mě všichni zlobí, že jsem jako jediná v mrzimoru a ono tomu tak není. No to mě podrž." Řekla jsem zmateně a dál poslouchala.
" Ale Katie. Ty jediná si po mě zdědila jeden krásný dar. A můžeš na něj být pyšná."
" Cože? A jaký? Já nejsem nijak výjimečná. Dědo tohle není možný. Řekla jsem ještě zmateněji než předtím ,ale poslouchala jsem dál.
" Ty o tom nevíš? Máš přeci dar vidění. Tvoje "vnitřní oko" je naprosto dokonalé. Teď spolu mluvíme přes tvoje a moje schopnosti. Nejsem halucinace. Měla bys dojít za profesorkou Trelawneovou a o celém tomhle rozhovoru jí povědět. Může s tebou probrat tvoje schopnosti a pomoct ti je rozvíjet. Můžou ti být nadmíru užitečné. A také Nevillovi. Já už vím co se stane. A nebude to pěkné. Proto co nejrychleji zlepši své schopnosti a to co uvidíš pověz Nevillovi. Bude to velmi důležité."
Řekl a zmizel. Ještě dlouho mi trvalo než jsem se z toho vzpamatovala. Dlouho jsem přemýšlela jestli to nebyla opravdu halucinace. Nakonec jsem došla k názoru že bych měla opravdu jít za profesorkou Trelawneovou.
Rozhodla jsem se že za ní zajdu zítra. Dneska je toho na mě už trochu moc. Já a mít vnitřní oko? To opravdu není možné. Kde bych ho vzala. Asi po dědečkovi. Kde jinde. Ale podle mě to není možný. Jakto že se to u mě neprojevilo dřív? To je divné. Na druhou stranu je to super. Konečně jsem něčím výjimečná.
Ještě dlouho jsem přemýšlela onom záhadném setkání s dědečkem. Bylo už kolem desáté a já se rozhodla že si půjdu lehnout.
Nebylo to varování? Nestane se něco s Harrym? Proč bych to jinak měla říkat Nevillovi? Co když opět Voldemort zaútočí? Ne, to se nesmí stát. Ale co když se to stane? Budu to muset zjistit. A já už vím jak.
Skoro celou noc jsem měla podobné myšlenky. Nemohla jsem přijít proč mi to dědeček říkal právě teď. Vždycky jsem přišla na nějaké řešení , ale pak jsem ho hned zavrhla. Opravdu to bylo záludné.
Ovšem kvůli těmto okolnostem jsem nemohla vůbec spát. Snažila jsem se ,ale moje myšlenky mi pořád utíkali. To mě dokonale nenechalo usnout. Určitě si dokážete představit jak jsem ráno vypadala. Ještě štěstí že byla sobota.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Key Key | 5. listopadu 2007 v 13:52 | Reagovat

Vnitřní oko! To by mě nenapadlo. Originální! TZey, nevím, jak jí bude zrovna ta můra Treawleyová platná, ale nevadí... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama