Kapitola 2.: Neznámá návštěva

9. října 2007 v 19:21 | Nika |  To jsem já Katie
Takže slíbená kapitolka. Tu druhou budu muset ještě dodělat. moc děkuji Aailyyn za opravu chyb.Nika

P.S. pls komentíky



"Lenko, Lenko, počkej ! Nebreč, nee, prosím, Lenko. Počkej ! Co ti ten hajzl udělal?" "Řekl, že jsem stejná jako mudlovský šmejd." "Cože ?? Tak to mu nedaruju. Kdo to byl ? Malfoy že jo ? No jo, kdo taky jiný ??"
Prásk ! Lenko, kde jsi, Lenko ? Lenkooo ozvi se ! Prohledala jsem celé Bradavice, ale Lenka nikde. To mě teda hodně vyděsilo. Myslela jsem si, že v tom má prsty Malfoy a ti jeho přívrženci. Ale stejně jsem hodně přemýšlela, kam mohla Lenka zmizet. Když už jsem byla na konci svých sil a málem jsem se propadla do depresí, v mé a Lenčině smůle vysvitlo světýlko. Půjdu za Brumbálem, ten bude určitě vědět, co a jak. Vstala jsem z ostele a šinula se po schodech dolů k našemu portrétu. Vyšla jsem na chodbu. Když v tom na mě nikdo syknul: "Sss, hej Katie !" "Co ? Kdo? Jak to?" "Pššt ticho." Pomalu, ale s klidem jsem vyndavála hůlku z mého hábitu, protože jak jsem si všimla, ten neznámý měl na sobě zmijozelský plášť.
"Kdo si a co po mně chceš ?"

"Jsem Michael. Přišekl jsem v dobrém, i když to tak nevypadá."

"Já vím o co ti jde. Chceš mě unést, jako jsi unesl Lenku. Ale to se ti nepovede.L

Jen slabě jsem mávla hůlkou aby viděl, že já se tak lehce nedám. Ihned ucouvl, čemuž jsem se divila. "Že by to přece jen nemyslel tak zle ?" proběhla mi hlavou myšlenka.

"Nee, s tím já nemám nic společnýho. Jak vidíš, tak jsem sice ze Zmijozelu, ale to neznamená, že jsem jako oni a navíc, ukázal rukou aby šla blíž a tlumeně řekl: "Já jsem..."

"Já vím kdo jsi, ty jsi Smrtijed a chceš mě zabít a nebo aspoň mučit." Celou chodbou proplouvalo šeré světlo a tak jsem se začala trochu bát.

"Tak to vůbec není. Poslouchej mě."

"Nebudu, já se se Smrtijedama nazahazuju."

"Já nejsem Smrtijed." řekl, potichu ale srozumitelně."

"Nééé a co teda?? Člen Fénixova řádu ??" řekla jsem s ironii v hlase, ale on jen přikyvoval a když jsem si to ho všimla vyvalila jsem oči:

"Cožee ?? Nedělej si ze mě srandu.. Na to ti neskočím. A jestli si myslíš, že mě omámíš nějakým tvým hozením vlasů, tak spadni na zem. Ne nadarmo mě vzali do Bradavic. Mám hůlku a dokonce ji umím i používat. To je co ?"

"Ale ale, slečna se nám rozčílila ? Jak roztomilé..."

Já jsem se rozčilovala a on se mi vysmíval. No je tohle možný ?? Ale co se divím? Vždyť je Zmijozel.

"Já vůbec nejsem roztomilá." S rozzuřeným výrazem jsem do něj strčila.

"Počkej, já to tak nemyslel... Katie. Tak přeci počkej !"

"Ne, už se s tebou nikdy v životě nebudu bavit. Co si o sobě vůbec myslíš ??"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Key Key | 5. listopadu 2007 v 13:44 | Reagovat

Hmm, rozjíždí se to.  Zajímavé, že hned v druhé kapitole se něco zvrtlo, to je neobvyklé, ale ne na škodu. Jedu dál!!!

2 Beltrix Beltrix | Web | 22. ledna 2011 v 10:07 | Reagovat

Nelíbí se mi její předsudky vůči Zmijozelu, jinak pěkný.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama