Kapitola 7. Trelawneyová

13. listopadu 2007 v 19:50 |  To jsem já Katie
Ahojky. Tak zase po dlouhý době tady máte kapitolku. Jako vždy prosím o komenty.....Nikdo nic nepíše...no nic. Tak pěkné čtení

Vaše Nika

Já to zvládnu. Katie…..uklidni se, nic se ti nestane. Veř si trochu. Nic ti ta stará ochechule nemůže udělat. Akorát mi může předpovědět smrt, to je vše. Ale to mě vůbec nemusí znepokojovat. Ona to říká každému vždy a všude. Náhodou mi může i pomoct. A proč se jí vlastně bojí?. Jsem nějaká prapodivná. Uh, ještě pár schodů a budu tam. Smrt na mě čeká a už se nemůže dočkat. Uklidni se sakra. Tak jo loučím se s vámi. Děkuji za Všem za Vaše přátelství. Moje poslední hodinka nastala.
Ťuk, ťuk. Rázně jsem zaklepala a po vyzvání vešla.
"Kdopak mě to ruší při mém sobotním rozjímání?" Řekla protivně Trelawneyová.
"Ale Paní profesorko, Vy byste to měla vědět .Máme přece výborné vnitřní oko ne?"
Odpověděla jsem drze. Jestli mám opravdu nějaké nadaní bude mě zbožňovat, nehledě na to jestli jsem na ní jednou byla drzá nebo ne.
"Hmmm…přeci jen si někdy můžu dát menší pauzičku od věštění ne? Moment…..vidím v tvé duši smutek, ale zároveň překvapení. Zajímavá kombinace.Chtěla bys mi něco sdělit. Ty se toho, ale bojíš. Ale proč? Máš v hlavě tolik nejasností….Jak to můžeš sná…SMRTONOŠ. Holčičko, dávej si veliký pozor na své další životní kroky. Někdo by tě mohl lehce zabít. A to jen jedním mávnutím hůlky."
Povídala vážně, ale já jsem jen stála a koukala do blba. Já ty její žvásty znám.
"Jasně, a teď k věci". Řekla jsem nejistě. V dalším mluvení mě moje drzost přešla.
"Víte, včera jsem měla "vidění" a byl tam můj dědeček. Řekl mi že mam na věštění talent a že mám velmi dobré vnitřní oko. Měla bych toho využít. Prý se mi to bude velice hodit až bude nejhůř. Víte chtěla jsem se zeptat co to vlastně znamenalo a jak to že jsem měla vidění. A jestli by to nešlo nějak zdokonalovat. Podle dědečka by to mělo zachránit celý kouzelnický svět. A proto si myslím že byste mi měla , i když je sobota, všechno vysvětlit."
Vykoktala jsem a ona jen pozorně poslouchala.
" Aaa Artur Longbottomů? Hmmm…..prý byl velmi dobrý a jestli máš nadaní po něm, věřím že si budeme velmi rozumět. (Jako kdybych to neříkala.) A jestli ti řekl že je to důležité, určitě mu můžeš věřit. Jen doufám že ty kamarádíš s tím Potterem. Víte on nemá moc talent. Vlastně vůbec. Mohla byste pomoci. On ví že mu hrozí nebezpečí (její tvář zvážněla a jako by vůbec nebyla tady) A nedbá na to. Nebezpečí hrozí všem a vy mi dáte všichni za pravdu. Nemyslete si že si vymýšlím. Vy jste vyvolená. Jen díky Vám vše dobře dopadne. Harry Potter jen přežil, ale Vy. Vy jediná mu můžete pomoct. Udělejte to co nejdřív. Rychhllleee."
To už úplně chrchlala a kašlala tak že se málem dusila.
" Co se to se mnou stalo? Říkala jsem něco? Jako kdybych byla v jiném světě či co? A kdy ty si přišla děvče? Já sem tě tady vůbec neviděla….To by mě zajímalo co to se mnou bylo. Podívám se do své vzácné knížky Vševědoucí a jiné záležitosti. Tam to určitě bude. Jo určitě."
Řekla a odešla. Já jen stála a vyvaleně koukala. Když odešla a dlouho potom se nevracela šla jsem taky.
Cože? Ona byla jako v transu a mluvila tak divně. Jako kdyby měla opravdové vidění. Kdo ví jak jsem vypadala já? Třeba úplně stejně….Ale já si myslela že měla to vidění až když už jsem s ní mluvila. A ona ho měla už od začátku. Ale hned se mi zdála divná. Nikdy dřív nebyla taková klidná docela i hodná. Tolik klidná. Nikdy, a hlavně neříkala skoro nic o svém "vnitřním oku".
Takovéhle myšlenky se mi honily hlavou dlouho. Nevěděla jsem ani že jsem si sedla do mého oblíbeného křesla a pohodlně se uvelebila. Ani jsem si nevšimla že už je hodně pozdě po obědě a já tam ještě nebyla. Měla jsem obrovský hlad, ale vůbec jsem to nevnímala. Jen mi pořád všechno vrtalo hlavou. Když jsem se později bavila s kamarády říkali mi že jsem nějaká divná. Že prý jsem pořád zamyšlená a jen sedím a nic nedělám. Ale to se mýlí. Já dělám. Pořád se snažím vyluštit tu těžkou hádanku. Už vím. Jen jak budu mít čas, půjdu do knihovny a něco si tam o tom najdu. Teďka momentálně musím řešit velice těžký úkol z lektvarů. Ale nemůžu se na to soustředit. Nemůžu a nemůžu. Sakra. Soustřeď se. Honem. Když to nenapíšeš dobře tak ti dá Snape do zubů….teda ne do zubů ale vynadá mi a dostanu mínusový body.
V tom přiběhl jeden malý prvák že prý mám jít honem do společenské místnosti. Prý rychle. Že to říkal Nevill a byl u toho dokonce Harry Potter a ti jeho kamarádi.
Jé ten toho taky nadělá. Já už viděla Harryho snad stokrát. Pane bože. Tak jsem šla rychlejším krokem do společenské místnosti a jen přemýšlela co o mě Nevill zase chce. Počkat, ale je tam Harry co když se děje něco špatnýho?
Honem Musím jít!!!
Už jsem dokonce běžela. A když jsem došla do společensky viděla jsem je všechny s hůlkou v ruce. Byl tam i Brumbál a Mcgonagallová. Také měli hůlky v pohotovosti.
"Katie" zvolal smutně Brumbál a přešel ke mně rychl
ým krokem. "Všechno ti vysvětlím, ale nejdřív se soustřeď. Musíš být schopná mít vidění. Prosím Katie."
To už byl Brumbál opravdu zoufalý. Avšak stále moudrý a rozvážný. To mě udivilo, protože to jsem u něho ještě neviděla.
Ovšem on měl velmi dobrý důvod proč být jednou za hodně let na konci svých sil. Za prvé měl nějak divně černou ruku. A za druhé z toho co jsem se d
ozvěděla. Tomu se nesmí nikdo divit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Goddy Goddy | E-mail | Web | 11. února 2008 v 11:35 | Reagovat

A dál jako nic?! No to nemyslíš važně?! Další dílek a fofrem!

2 Ergien Ergien | Web | 15. února 2008 v 23:37 | Reagovat

heeeej :D tak jsem si to nakonec stihla všechno přečíst a tohle mi nedělej :-P koukej rychle psát dál :D

3 Nika Nika | E-mail | 25. února 2008 v 16:23 | Reagovat

hmm..dneska snad přibyde, díky za komentáře;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama