Prosinec 2007

Samota

22. prosince 2007 v 22:50 | Nika |  Básničky
Byl poslední den před Vánočními prázdninami. Já jsem měla tak dobrou náladu. Chtěla jsem si po škole někam s ostatními vyrazit. Z jistila jsem že pár holek někam jde a tak jsem chtěla jít s nimi. Nejhorší na tom všem co se v ten den stalo je že jsem zjistila že vlastně s nima jít nemůžu protože mě tam nikdo nechdce. že jsem jen jakýsi zbytek. Jen žák do počtu a aby se neřeklo. Že vlastně jsem ostatním jen na obtíž a že jsem v té třídě jen od toho abych čas od času půjčila někomu drobné. Ale někdo, v celém tom kolektivu, mě má alespoň trochu rád a pomohl mi. Proto mu moc děkuji a jsem vděčná že on mě podpořil a řekl že nevadí že nemám kamarády ve třídě. Ale že mám moc kamarádů jinde. A za ty jsem velice vděčná

Děkuji ti. Nika



Nikdo neví jak se má ten,
Který zůstane vždy sám.
Nikdy nesplní se jeho sen,
Jít s nimi tam.

Všichni jdou na párty,
Či do města si vyrazí
A já musím doma jíst párky,
Slzy nejdou zarazit.

Všichni baví se jen,
Já bych chtěla taky,
A teď v tenhle den,
Kdy je radosti mraky.

Jsou Vánoce, svátky.
Všichni si prostě užívají.
Nikdo nechce mě vzít zpátky.
Musím být sama, často mě tak mučívají.

S nikým nikam nesmím jít,
Tak dopadla jsem já.
Nikdo mě s sebou nechce mít,
Proto brečím a jsem smutná.

Samota mě trápí dále,
jen mě, jenom mě.
Nikdo nechce jíti dále,
Nikdo nechce vidět mě.

Prolog

13. prosince 2007 v 22:28 | Nika |  Jak jsem si vzala elfa
Tak a tohle je moje nová povídka. Pište komentíky prosím jak se vám líbí a jetsli mám vůbec pokračovat...
Jednou…vlastně to bylo docela nedávno, jsem přemýšlela o různých rasách jako jsou orkové, trpaslíci, elfové, lidé, víly, obři a různí další. Nejvíc se mi hned na první pohled zalíbili elfové. Protože jsou vznešení, krásní, ladní a milý. Mladé elfí slečny jsou krásné, plné něhy a lásky ke svému vyvolenému. Za to Elfové mužského pohlaví jsou také krásní, ale i odhodlaní k boji, nebojí se nebezpečí a pro svou zemi by udělali cokoliv. Většina elfů stojí na straně dobra, cti, čestnosti a volnosti.
Na elfech obdivuji také to jak umí dobře bojovat a zacházet s lukem. Jsou většinou lučištníci, ale umí dobře bojovat i s mečem nebo dýkou. Když elf vystřelí z luku, je to jako další div světa. Jeho střela je přesná, zasáhne cíl, je mrštná, rychlá a svižná, ostrá jako led nebo letí jako vítr. Někdy pálí jako oheň a jindy je plná nenávisti a zlosti. Pokaždé je jiná, ale vždy tak stejná. Vždy se strefí a třeba na jedinou ránu zabije nepřítele.
Tedy už tenkrát se mi elfové zalíbili a to co jsem před malou chvílí napsala, byla jen třetina malinké myšlenky o elfech. Myšlenek o nich jsem měla na tisíce a proto uznáte že není možné abych je zde vypisovala. Přesto však byli krásné, plné cti, zvláštní elfské atmosféry a pohody. Někdy, když jsem spala se mi o elfech i zdálo. Tak moc mě uchvátili.
Přemýšlela jsem dlouho o těchto bezchybných stvořeních. Vždy když jsem si na ně vzpomněla obdivovala jsem je a ctila. Po dlouhém přemýšlení jsem se rozhodla. Elfy jsem si téměř zamilovala a přála jsem si být jejich součástí. Přála jsem si naučit se jejich řeč, která je jak známo velmi těžká. Ale doslechla jsem se že prý umí všechny jazyky co existují. Tak snad bychom se mohli nějak domluvit. Přála jsem si také s nimi žít až do mé smrti, být v té jejich příjemné pohodě každou vteřinu mého života, hrát si s malými elfátky, podporovat elfské muže v boji a utěšovat mladé elfky, když je něco rozesmutnělo.
Moje rozhodnutí už se nedalo, jako každé jiné, vrátit. Bylo dost zásadní, a hodně ovlivnilo můj život. Ovlivnilo zásadně, ale krásně. Jsem šťastná že jsem se tak rozhodla. A tímto bych chtěla poděkovat jednomu spisovateli díky kterému celý můj příběh začal jen jedinou myšlenkou o elfech. Bez něj bych žila běžný až rutinní život někde v paneláku. Proto Vám velmi děkuji. Za to že jste napsal takové krásné knížky, a přiměl čtenáře aby se nad jejich obsahem alespoň trochu zamysleli. Děkuji
Tak tedy abych Vás nenapínala. Rozhodla jsem se že najdu elfy. A až je najdu (jsem si vědoma že to bude těžká a dlouhá cesta plná nástrah a nebezpečí) se s nimi, pokud možno seznámím a pak za několik let se stanu možná jednou z nich. A pak by se mohl vyplnit můj prozatím tajný sen. A to, abych se za svého vyvoleného, jediného, překrásného a mého jediného rytíře provdala.
Byla bych členkou vznešeného elfského rodu.

Sto mílí

13. prosince 2007 v 22:26 | Nika |  Básničky
Já,vidím tě na sto mílí
A vím to přesně.
V životě se nikdo nemýlí,
Možná jen těsně.
Už od malinka se učíme,
Domácí úkoly dělat musíme.
Pak vyrosteme trochu víc,
A život už je bez pranic.
Když do práce nastoupíme,
Musíme se podřídit.
Než na ředitelské místo přestoupíme
A budeme si lebedit.
Pak už vše půjde snadno.
A po pár letech
Půjdeme jen kradmo
A odejdeme po letech,
Do další fáze žití.
A budeme bojovat o přežití.
V životě je spousta změn,
Některá špatná, některá dobrá.
Ale když budeme doufat,
Pravda bude skromná.

Smutek

13. prosince 2007 v 22:25 | Nika |  Básničky
Smutek, je jen sen,
Když se probudíš, uvidíš krásný den
Víš že je to realita,
Která je jak metallica.
Smutek je jen přechodový
a nikdo o něj nestojí.
Všichni ví že není o co stát,
a proto se ho začnou bát.
Smutek je jen pláč
Líp se má i spáč.
Smutek je jen trápení,
Které každého změní.
Smutek černá růže je,
Uvidí se kdo vyhraje.
Láska a radost,
Ne smutek a zlost.
Smutek za pár chvil pomine.
Radost bude na vině.
Už nikdy smutek nepřijde,
Radost bude povinně.
Strážit brány duše,
Všechno bude veselé,
Vydám se do Busche.

Moment

13. prosince 2007 v 22:23 | Nika |  Básničky
Vidím v dáli květinu
Beru si jen peřinu,
Abych se trochu zahřála
A dobrou noc popřála.
Smutno je mi každý den,
Abych viděla ten den,
Kdy růži mi dal
A tento moment zachoval.
Proč ten moment není věčný?
Byly by mu všichni vděční.
A já bych se netrápila.
A on by se netrápil.
V černé zemi by nebyl.

Když tu nejsi

13. prosince 2007 v 22:22 | Nika |  Básničky
Když tu nejsi
Chybíš mi,
Když jsem sama
scházíš mi
když jsem sama,
smutná jsem
když jsem s tebou
šťastná jsem.
Miluji tě nade vše
Všechno pro mě krásné je,
Nesmí ovšem v životě obejit se chybička
To potom stéká po mé tváři kapička
Kapička žalu a smutku,
Kapička hořká vzkutku
Kapička diamantová
Kapička jeho plná
Každý si to prožije bezpochyby.
Vždy se ale rozbrečí
a představuje si život bez chyby
budoucnost pro něj nemá cenu,
všechno jde ale teď ke dnu.
Zoufám si a pláču.
Vím že to nemá smysl.
Vidím kamarádku jak radostí skáče
a já mám jen prázdnou mysl.
Půjdu se projít do parku,
Také podle Vltavy.
Jen vyskočím
a už mám pohled mlhavý.
Setkávám se s ním?
Nebo je to jen stín?
On je tu opravdu a sám.
Děkuji všem Svatým a jásám.
Vidím vše rozmazaně,
ale někdo tam je.
Někdo v bílém plášti
Máme ji sestři. Díky Bohu.
Kdo to je? Doktor?
Ne,počkat ale kdo jiný?
Vidím už jen stíny.
Kde je ten doktor v bílém?
Nešel na kávu s Billem?
Ztrácí se nám.
Pane Bože prosím pomoz.
Sestři honem pro náš povoz.
……………………………
Ach ne. Umírá nám.
Bůh si vybral svou daň
Odpočívej v pokoji,
Nechť se všechny rány zahojí.
Sbohem

Život

13. prosince 2007 v 22:20 | Nika |  Básničky
Život je velká výzva,
Která se neodmítá.
Na duši vyroste jizva,
Která v životě se promítá.
Život je jen na chvilku,
Ztratit ho můžeš vždy.
Očekávám odchylku
Musím se obávat vraždy.
Po životě smrt přijde,
Uvidím zas prarodiče.
V nebi mě všechno přejde,
uvidím známého baviče.
Život nový pro mě přišel,
Nemůžu ho odmítnout.
V nebi to kdosi slyšel
Poslal pro mě ženu svou.

Krásná květina

13. prosince 2007 v 22:19 | Nika |  Básničky
Vidím krásnou květinu,
Bude to asi růže
Půjdem spolu ke kinu
Mám kalhoty z kůže.
Vidím krásnou květinu,
Bude to asi lilie
Beru na sebe vinu,
Ale už líp mi je.
Vidím krásnou květinu,
Bude to asi orchidej.
Půjdu zase ke kinu,
Svou lásku mi dej.
Vidím krásnou květinu
Bude to asi černá růže
Uvidím tvou mikinu,
jsou na ní kapičky krve.
Vidím krásnou květinu
Slza z tváře mi padá,
Už nepůjdu ke kinu.
Jak tvůj pohřeb asi vypadá?

Kapička

13. prosince 2007 v 22:17 | Nika |  Básničky
Kapička
Plná smutku
Kapička
Velká vskutku
Kapička,
Která padá
Kapička
Plná studu
Kapička
Jen pro ostudu
Kapička
Slza malá to je
Kapička
Nikdo neví která, to je
Kapička smuteční
Kapička radostná
Kapička ze smíchu
Kapička ze starostí
Kapička z depresí
Kapička z nelibosti
Slza to je vše z milosti.
Slza,
která končí
Slza
Která padá
Slza ,
Která mučí
Slza,
Která se stará.

Andílek si letí v dál

13. prosince 2007 v 22:15 | Nuka |  Básničky
Tak jsem zase jednou chtěla aktualizovat stránky. Ono je to stejně jedno protože sem nikdo nechodí a ani nepíše komentáře. Kdyby je jeden, tak ať si užije čtení.
Věnováno Key za její komentář...možná i Joe...taky něvo psala


Andílek si letí v dál,
Proč mi ho čas vzal?
Zrovna když ho potřebuji,
Zmizí si kdo ví kam.
Já vím že nejsem jediná,
Kdo má velké problémy.
Moje starost je však jiná.
Já mám problém se všemi.
Jsi můj andílek strážný.
Nikdo jiný tě nezná,
Ale přece si tě váží,
I když tě jen hledá.
Andílek strážný mi uletěl,
Společně s mou láskou.
Ptáček z klece vyletěl,
A já trápím se s páskou.
Mozart zní mi nádherně,
Jí se taky líbil.
Teď jen bloumám zmateně
Jen jí jsem to slíbil.
Když jí vidím na ulici,
Dělá jako že mě nezná.
Když jí vidím na silnici
Stojí a nedá na sobě nic znát.
Stojí a nic nevidí.
Z dáli auto se řítí.
Stojí poklidně dál.
Aby jí Bůh život vzal.
Auto už je blizoučko,
A já za ní rychle běžím
Život už má jen nakrátko,
Když v tom blikne červená.
Auto se pomalu zastaví,
Vypne světla.
A v tom řidič vidí,
Co způsobil zlehka.
Vyjde z něho pán,
Ale je průhledný.
Vždyť je to můj strážníček.
Ale je tak nádherný.
Objevím se v jiném světě,
Kde mají vše na kazetě,
Kde se všude mají rádi,
I já a on.