Leden 2008

Anketka

29. ledna 2008 v 18:13 | Nika |  Nástěnka
Ahojky. Takže jsem sem dala anketu a doufám že budete všichni hlasovat. Kdyžtak mi pak do komentářů napište další názory na mé povídky a v které bych měla pokračovat. Budu moooc ráda

Díky. Vaše Nika

Kapitola 1.: Cesta

27. ledna 2008 v 20:46 | Nika |  Taková "normální" partička
Ahojky. Tak jsem se rozhodla zase psát. Doufám že se Tess nebude moc zlobit, ale napsala jsem něco jako šáhlotina. No neni to stejný a určitě ani tak moc vtioný ale myslím že to tolik podobný nebude. Prosím Tess o komentář aby mi řekla jestli jí to vadí nebo ne a jak se jí to líbí. O to ostatně prosím všechny.
Nika



"Brácha..slyšíš mě?? Au..nech mě bejt, dej mi ten kufr sakra. Jéžiš ty si ale blbeček. Co kdybys mi tu podprdu vrátil?"
"O tom můžeš jen snít. Stejně jí nepotřebuješ." Řekl ten magor a dál si hrál na Pamelu. Někdy si o něm opravdu myslím svoje. No nic budu muset dál balit.
"Tak dej mi to. Dělej, nemám na tebe celej den." Zdálo se, že k tomu nemá a tak jsem mu jí vytrhla z ruky, odkráčela do pokoje a zabouchla za sebou dveře. Konečně se ho zbavím. Na celý rok. Juchůů. No, i když ve škole budou taky podobný paka, určitě nebudou jako on. Aspoň že je taky kouzelník. To bych se za něj nakonec ještě musela stydět. No nic no hlavně že nechodí do Bradavic, ale do Kruvalu. Nevím jak ON může chodit do Kruvalu. Ale to je jedno.
Přepadla mě dobrá nálada a tak jsem začala skákat po pokoji a strašně blbnout. Myslím že to bylo bezva dokud nepřišla máma. Rozrazila dveře a zaječela: jsem Jane Bondová agentka 007. Mám pistoly.
V tu chvíli mi to úplně vyrazilo dech. Myslela jsem si že mě čeká zase nudný kázání o slušným chování a ono tohle. No nevím nevím, ale máma asi začíná bláznit. No každopádně jsme na sebe s mámou chvíli koukali a potom jsme se obě začali neuvěřitelně řehtat. Svalila jsem se na postel a měla jsem neuvěřitelný záchvat. Máma na tom byla podobně, ale ona se neválela na posteli ale na zemi. Obě jsme se tam řehtali asi 5 minut potom se máma trochu probrala a řekla: "tak to by už stačilo ne?"
Jen jsem jí uslyšela začala jsem se smát znovu. Zase mi to připomnělo její vpád do pokoje. (no, ale už se zase začíná chovat normálně.ŠkodaL.) Po nějaké době jsem se konečně uklidnila. Když jsem zjistila že mi brácha sebral další oblečení, přišla jsem k němu,hůlku napřaženou a s odhodláním jsem na něj zařvala. "koukej navalit to oblečení nebo střelím!!!! " Jako bych to nečekala dostal pro změnu výtlem on. Využila jsem toho a vzala si svoje věci.
Když mě viděl ověšenou věcma začal se řehtat ještě víc. "Myslíš jsi že sem tak blbej a nechám všechno na posteli?" no jo no zase začal se svojí chytrostí. "tak to si nemysli. Připravil jsem pro tebe jedno překvápko, debilko. Tss zase začal. Myslím, že se radši nebudu vyjadřovat nebo se novládnu. Zakroutila jsem hlavou a efektně se otočila. " Taky tě miluju, bratře" a odešla jsem se smíchem na rtech.
Saaaakra už je 10. Proč mě musí takhle zdržovat?? No jo on má čas až do tří ale já musím být v Londýně už v 11. Nestíhám. Nestíhám, nestačím, nestihnu to nestačím, promiňte vážení mám veliké zpoždění." Zpívala jsem na celé kolo a potom do jsem si uvědomila že jsem asi fakt blbá se začala řehtat. Jako obvykle.
---------------------------------------------------------------------------------------------------
" A nezlob. A nenos tu strašnou čelenku a ty bokovky. Víš že ti to nesluší. A čisti si zuby a nezapomeň na svojí micku. Jo a máš pergameny a inkoust? Já tě přerazím."
"Jasně mami, samozřejmě. Už se stalo. Je mi to naprosto jasné. "Odpověděla jsem a už jsem se zase tvářila tak jako bych měla vybuchnout. Chtělo se mi neuvěřitelně moc smát, ale chtěla jsem to aspoň teď zadržet.
"Nech si to do tý tvý školy. A nemysli si že nevím jak se posílá hulák. To už mám natrénovaný. Hej Ariano, slyšíš mě." Volala mamka, zatímco já už jsem drbala s holkama.
"Ahoojj lidičky. Tak co jaké byli prázdniny?" řekla jsem a pozorovala změny na mých super kamarádkách. Dohromady jsme byli prima čtyřka. Byla jsem tam já, kde já bych chyběla že? Pak Any, Simča a nakonec Lily.
Já jsem se ještě vlastně nepředstavila…jéé..promiňte mi to, ale mám sklerózu a to velkou. Nevím kam jsem co dala a tak. Já vím že to víte ale jen abyste byli fakt v obraze. Takže já jsem Ariana De Lee. Jsem celkem bláznivá holka co má ráda svojí partičku. S náma si není radno zahrávat, protože každýmu všechno oplatíme a ještě s úrokama. A jek že vypadám? Ani se neptejte. Takovýho zjeva jste dlouho neviděli. Myslím, že vypadám jako strašák do zelí s delšími vlasy. Každý ráno na sebe hodím první, co vidím. Oblíkání není moje hobby, ale myslím, že můj street styl není zas až tak špatný. Zvonáče a nějaký tričko to mi úplně stačí. Vlasy mám většinou v culíku, někdy rozpuštěný. To když nemám čas a letím po Bradavicích jako střelená. I když já jsem střelená furt takže je to jedno. Někdy se namaluju. Řasenka a tužka nebo stíny. Většinou spíš stíny. S nima si nevypíchnu oko. Vlasy mám do hněda. Někde se mi třpytí blonďatý proužek od sluníčka. NO zatracený sluníčko ze mě dělá blonďatou Brabie girl. JO znáte tu písničku? Je božská. Jako Kája;-) chacha musím se smát. To jsem zase něco řekla.
NO můj vzhled opustíme a kouknem se na Lily,jakpak dneska vypadáš Poty? Hmm...zrzavé vlasy má rozpuštěné. Linou se kolem jejího obličeje. Její zelené oči se třpytí a opatrně vyhledávají Pottera. Myslím, že se mu chce zase schovat. No jo, chudák holka musí být pořád na pozoru. On ji nikdy nedá pokoj. Takový hrozný osud. NO brr…
Má na sobě džínovou sukni a tílko. Její hrudník je na rozdíl od mého trochu větší. No jo no. Někdo to musí odnýst. Ale co, na klukách nám přece moc nezáleží, nebo jo? No Lily je taková bezva holčina, která je mooc chytrá a právě proto nás vytáhne z každé bryndy. Jsme rádi, že jí máme, Je to naše Zrzavý zlatíčko.. A kdo následuje po Poty?
No přece Any. No jo. Naše fešanda. Vždycky jí to sluší. Nosívá sukni a tílko. Ale jiný styl než Poty. Sukni má do boků a tílko s velkým výstřihem. Jak už jsem řekla dnes jí to zase moc sluší. Jo ale abyste si nemysleli není to nějaká namyšlěná fiflena to v žádnym případě. Je super. Stejně jako všechny z nás. Teda nevím, jestli já ale holky určitě jo.
Any má vždy něco na krku co se výborně hodí k tomu co má na sobě. Taky nosívá pěkný náušnice. Ona je taky magorka, protože její bláznivý nápady nemaj mezí, ale to je dobře. Ona sama o sobě je dost drsná. Dokáže mluvit dost sprostě, ale to umí každý ne? Když potkáme nějakou skupinku zmijozelů vždy jim něco vpálí do ksichtu a máme pokoj. No co...takhle se na ně musí.
A abych nezapomněla teď je na řadě Simík. No jo. Černovláska se spoustou sponeček a fialovými stíny. No jo její zlozvyk. Každý má něco. Já si zase koušu nechty. Každý den má na sobě něco jinýho. Někdy vypadá jako kluk a jindy je jako Barbie. Prostě není stálá. Ale co změna nemůže uškodit. Je taky super. Její talent na rychlé vymýšlení plánů a zdrhací efekt jsou prostě její nejlepší vlastnosti.
A co nás vlastně dovedlo dohromady? Jedna společná věc a to, všechny máme rodiče mudly a vůbec se za to nestidíme. Naopak. Často používáme výrazy z mudlovského světa aby nám nikdo nerozuměl. Však uvidíte co dokážeme vymyslet. JO a abych nezapomněla Simík prostě potřebuje pomerančový džus a něco dobrého k snídani, když to nemá má celý den blbou náladu a to je pak něco.
-------------------------------------------------------------------------------------------
Teď už sedíme v kupé a pojídáme kádu. Kdo by třeba náhodou nevěděl co to je tak je to čokoláda. Je moc dobrá mňam...chcete? hh nedám;-)
"Tak co Simí….jak to šlo na táboře?" zeptala jsem se s jiskřičkama v očích a čekala, co odpoví.
"No strašný. Byla jsem v chatce se třema divnýma holkama jo. Byly příšerný, ještě za dvacet let z nich budu mít noční můry."
Všichni už se válely na zemi smíchy, ale Simík ještě neskončil." Normálně jsem psala dopis mámě a najednou se ta Ary rozhodla, že po mně hodí žvejkačku. Prostě jí vyndala z pusy a hop. A už jí mám ve vlasech."
No už jsem to nevydržela a začala jsem se řehtat opravdu hodně nahlas. Nebyla jsem sama. Všechny holky se válely a nemohly smíchy popadnout dech. No víte jak to bylo vtipný když tu žvejku chtěla rukama vyndat? To prostě nešlo. Nakonec jsme museli použít kouzlo. Naštěstí nám nepřišel žádnej otravnej dopis. Najednou se ozvalo tiché zaklepání a někdo vešel. My ještě na zemi. Příchozí z nás měl šok udělal překvapený výraz a radši zavřel a šel dál. Z toho jsme se museli smát znovu. Myslím že takhle to asi nejde pochopit, ale bylo to opravdu moc směšné.
Najednou se Lily probrala nasadila přísný výraz a s milým tónem hlasu řekla" Myslím, že byste se měli převléct do hábitů. Brzy budeme na místě." Zasmála se a odešla do ostatních kupé to oznámit. No jo, naše prefektka.
Po jejím odchodu jsem udělali co chtěla. Přeci jenom nechceme mít problémy. Kdyby jsme dostali nějaký trest už ve vlaku byl by to náš osobní rekord. No osobní spíš partní. Partníí co to je za slovo? Myslím, že potřebuju psychiatra. Už opravdu nevím, na co myslím. Já nemyslím, že myslím. Ale myslím, že nemyslím. Tak myslím nebo nemyslím. Já nevím, ale myslím že??? No teď teda na 100% vím, že nic nevím. Tak a teď jsem se do toho teda fakt zamotala. Ach kdo mě rozmotá? To je tak romantické.
Nakonec to byla Any která začala něco básnit něco o svojí nové hůlce. Mlela něco pořád dokola, a proto jsem se zase ponořila do svých myšlenek. Takže vím, že nemyslím, a že nic nevím. Jak já můžu něco vědět když nic nevím. Tak to teda opravdu nevím. No dyť no řikám. A teď se s váma vsadím že řeknu že jsem z toho na větvi. A víte co? Já jsem z toho na větvi a jsem ještě k tomu jelen. Takže jsem jelen na větvi, taky dobrý.
Každopádně jsem se opět probrala do kruté reality a viděla jsem jak Simy ríká Any." No vidiš jí? Vypadá jako zombie. Neumřela nám tu? V tom Simča přiskočila a začala mi mávat před očima. Heejj Ary vylez z toho svýho brlohu a vrať se sem k nám na zem. Slyšíš? Asi budeme muset vzít těžší kalibr. Simík vytáhla mobil a vyťukala moje číslo.
Když mi začal zvonit mobil okamžitě jsem se probrala a vzala to. " Yes, Im Ary. Co chceš vole?"
"Hallo. Du bist total maagooorr." Výýýtlllleeeeeeeeeeemm se ozval v telefonu a vedle mě. Si dělá srandu ne? Jsem chtěla použít Svojí velkou znalost jazyků abych někoho dostala a ona mi to takhle zkazí. No toto? Tssss…koukla jsem na její rudý obličej a začala se řehtat taky. Pak jsem jen s mezerama řekla. Toto…je ...pod...mojí…úroveň..a začala se řehtat ještě víc. Simča se zvedla a řekla. "Jistě, je to vidět."
Už už jsem se chtěla, zvednou a něco jí říct ale v tu chvíli vlak zabrzdil a my vylítli z vlaku jako pominutý. Kádu jsem měla ještě v ruce a nevěděla, co s ní mám dělat. V jedné ruce kufr, v druhý tašku a bundu a kam dát tu kádu? Sakra sakra, Škoda že nemáme 3 ruce. Nakonec jsem se do ní zakousla a šla dál. Určitě jsem vypadala zajimavě. Ale to už jsme nasedli do kočárů a nechali se vést až k našemu hradu. Totiž k Bradavicím.


Oznámení

24. ledna 2008 v 20:40 | Nika |  Nástěnka
Všechna práva na místa a osoby ze světa HP náleží J.K. Rowlingové. Píšu povídky ze světa Harryho Pottera jen pro zábavu a nechci z nich mít žádný zisk.

Nika

Havraspár a Mrzimor

23. ledna 2008 v 20:47 | Nika |  Jednorázovky
Tak jsem si zase jendou napsala povídku. Vlastně to byl úkol na lektvary na Pantu, ale nějak se mi to zalíbilo a tak to dám i sem. Hezké čtení a pls napiště komentíky.
Díky Nika


Rayetto, už máš ten lektvar hotový? Ozvalo se z nedalekého rohu.
"Joooo….už to bude, ještě 5 minut. Přesně" vykřikla a soustředěně pracovala dál. Tak, ještě Jaterník a pak do chladu. Brumlala si pro sebe Rayetta. Zatímco její přítel stepoval na prahu učebny lektvarů. Už jdu… už se řítím….jsem tu. Říkala přerušovaně Ray a přitom doběhla za Awronem. Neztráceli čas a hned se vydali na cestu ze sklepení. "Jakto že si měl ten lektvar tak brzy hotový? Já jsem ho musela třikrát předělávat než se to Snapovi líbilo." Řekla s opovržlivým tónem a mírně se ušklíbla.
"To víš no..každý má talent na něco jiného. A ty si zase lepší na obranu a přeměňování" zasmál se a mírně se začervenal když jí vzal za ruku.
Podobnou konverzaci vedli ještě dlouho. Aspoň měli zajištěnou zábavu na dlouhou cestu přes celé Bradavice až se nakonec rozloučili. Problém byl v tom že ona byla z Havpaspáru a Awron byl z Mrzimoru. I přes to se měli rádi. Radili si a dělali spolu domácí úkoly jakoby byli odjakživa spolu v jedné koleji a jakoby spolu vyrůstali. Pravda je, že spolu byli vždy skoro celý den a proto dnešek není výjimkou. Zanedlouho po jejich malém rozloučení se znovu setkali u jezera. Předtím se ještě viděli na obědě. Ale tam se spolu moc nebavili, protože neseděli u jednoho stolu.
Seděli už u jezera hodnou chvíli, když se Rayetta znenadání řekla " V kolik hodin jsme odcházeli z hodiny lektvarů?" zeptala se Rayetta která touhle otázkou jednoznačně změnila téma hovoru. Dělala si starosti jestli by si ten lektvar už neměla vzít. Snape je vždy ještě protivnější když mu tam lektvary žáků leží dlouho. "Nevím, ale je to už určitě víc než 4 hodiny. Myslím, že bychom měli pro ně zajít. Aspoň se trochu protáhneme." Řekl a utíkal, co mu síly stačily. Byl mnohem rychlejší než Rayetta, ale není se co divit. On je kluk a navíc Ray neumí moc rychle běhat. Když doběhl ke schodišti rychle se schoval. Těžce oddychoval do té doby, než uslyšel kroky a tiché lamentování. "Kde zase je? Já vím, že se mi schováváš" řekla trochu hlasitěji a pokračovala " hned tě najdu jen co si vezmu….." BAFFFFFFFFF ozvalo se Rayetta nadskočila tak vysoko, že si myslela, že létá. Potom co dopadla se otřásla a začala." Myslíš si že všechno přežiju? Já jsem taky jen člověk a myslím si že bych za chvíli mohla dostat infarkt. Takový šoky." Najednou ztichla a zachytila Awronův pobavený pohled, který vypovídal o všem. "Awrone" protáhla a začala se hihňat. "už zase si mě napálil. Jendou se mi to taky povede a uvidíš, co dovedu" zasmála se a zatvářila se na oko výhružně. Cestou dolů do sklepení si dál povídali. Dneska už tamtudy šli po třetí, a proto je to už trochu nudilo. Cestou potkaly pár zmijozelů, vyslechly si pár poznámek o ufňukaném mrzimoru a přechytralém Havraspáru a ještě Awron zakopl, když mu Zabiny podkopl nohu. Opravdu smolný den. Ale ještě nepřišlo to, co mělo přijít.
"Zaklepej ty…já jsem ho dneska už jednou naštval" žadonil Awron a Rayetta svolila a zaklepala.
"Vsupte" ozvalo se. Hlas který to řekl byl strohý, plný zloby a hrozby. Určitě neměl dobrou náladu a to se dalo poznat i hned po tom co vešli. Ostatně se není čemu divit. On je takový pořád.
"Dobré odpoledne, pane profesore. Omlouváme se že rušíme, ale my jsme si přišli vyzvednout naše lektvary, které jsme dnes o hodině vařili. Víte jak jste nám zadal ten úkol abychom si ho nechali a vyzkoušeli ho až ho budeme někdy potřebovat. " svěsila hlavu a koukala se do země. Věděla že řekla něco špatně ,ale i když to nebylo tak hrozné, cítila se hrozně. Byla nervózní a bála dalšího výbuchu vzteku který je mohl potkat.
"Vidím že jste první kteří si pro svůj lektvar přišli. Myslím že jste překonali hranice Vašich možností."
Ano..my jsme se báli že by se nám mohlo něco stát a tak jsme si pro ten lektvar radši přišli abychom se kdyžtak mohli uzdravit." zalhal Awron, taky nervózní. O pár chvil později si uvědomil co řekl, chytl se za pusu a potichu zasténal. Hlavou se mu motalo pořád dokola A jéjé, co jsem to provedl? Taková blbost. Jak mě to vůbec mohlo napadnout? A co na to řekne Snape?
"Myslíte si, že jsem tak pitomý, nebo že nepoznám, když mi někdo z Mrzimoru lže? Já moc dobře vím proč jste přišli a upozorňuji Vás, že se stejně toho křiku dříve nebo později dočkáte. Vaše neschopnost se nedá někdy omluvit. Jestliže si něco přečtete a uděláte to přesně obráceně tak jste opravdu ale opravdu stejní jako kdybyste byli Mudlové. Je Vám to jasné??" zamračil se ještě víc a řekl ještě hlubším tónem " a pokud Vám jde o ty lektvary tak jsou támhle. Vím, že je Vám velice líto že si je sami nemůžete dát do lahviček, ale mně tady už překáželi." Zahrál si na Rayettu a neopomněl říct zase nějakou poznámku. "Je mi líto že to musím udělat, ale pravidla jsou pravidla. 3body havraspáru a 3 body Mrzimoru" prohlásil a Rayetta i Awron stáli, pusy otevřené a koukali vyjeveně na Snapa jakoby byl Boží obrázek. Snape jedním pohledem zjistil co se děje a okamžitě se opět naštval. A co tu ještě děláte?? Myslím, že už body pro Vás stačí. A jestli ihned nevypadnete seberu jich Vám mnohem víc než sem jich Vám dal." S tímto se otočil, sedl si ke stolu a opravoval nějaké školní práce. Rayetta rychle vzala oba lektvary a honem i s Awronem utekla. Ještě stihla pípnout. "Nashledanou, pane profesore. A teď už se za nimi zavřely dveře a oni zmizeli úplně ze Snapova pohledu.
Po pár metrech zpomalili a vrhali po sobě zmatené pohledy. Když se po běhu konečně pořádně nadechli oba zpustili. "Co? On Nám přidal body? To snad není možné." Řekla Rayetta a Awron zmateně vykřikoval" Snape se zbláznil. To by nikdy neudělal. On se opravdu zbláznil." Když se oba uklidnili začali to probírat do podrobna a přišli na to, že musel mít Snape velice dobrou náladu a asi ho potěšilo, že se těch lektvarů zbavil. I když potěšilo. Jeho by potěšilo kdyby mohl dát někomu školní trest na 2 roky. Takový on je. A ne jenom že se zbaví pár lektvarů které jsou zcela jistě udělány špatně. Ještě docela dlouhou dobu o tom debatovali a přemítali. Už byli skoro pryč ze sklepení když uslyšeli hlasy zmijozelů. " Já si myslím, že pro mě bude nejlepší stát se Smrtijedem" řekl jeden hlas. Hned potom mu odpověděl druhý, tentokrát dívčí. " Myslím si to samé. Ale myslím že Pán zla s některými Smrtijedy zachází opravdu špatně a dělá z nich otroky. Nevím, jestli by bylo nejlepší se stát přímo Smrtijedem. Mohla bych být na Jeho straně, ale nemusela bych být Smrtijed." Hoch co mluvil předtím se okamžitě naštval, řekl pár neslušných slov dívce a odkráčel s pyšným výrazem. Jak byl rozčílený ani si jich nevšiml anebo jim alespoň nic neřekl. To jim samozřejmě přišlo divné, ale byli rádi, že je neurážel.
Ještě chvíli počkali v tichu a pak se rozhodli jít dál. Ušli pár metrů a Awron si zrovna všiml že Rayetta dělala jiný lektvar než on a že proto jí to tak dlouho trvalo. Než to však stihl Rayettě říct zasáhla ho kletba, která se snad objevila přímo z nebe. To asi ne ale neviděl nikoho, kdo by jí seslal. Rayetta si toho všimla a s hrozným výrazem stočila pohled na Awrona. Ten byl celý od krve a pod ním už byla také velká louže. Už ztratil hodně krve. Tohle všechno Rayetta stihla za pár vteřin.
Hbitě vytáhla hůlku a střílela kletby do všech stran. Ve sklepní chodbičce bylo šero a v koutech byla úplná tma. Útočníka neviděla. Dokud se nevynořil ze tmy jako nějaký duch. Rayetta se opět lekla, ale tentokrát to nedala moc najevo. Jen se mírně otřásla a dál se soustředila na útočníka. Tedy útočnici, protože to byla dívka. Byla to Pansy Parkinsonová. Hubená, docela vysoká a měla černé vlasy. Rayetta si hned řekla, že takhle by nikdy nemohla vypadat a pustila se hned do boje. Chvíli Zmijozel vedl, ale pak se to obrátilo. Rayetta zakouzlila Expelliarmus a vytrhla Pansy z ruky její hůlku. Chytře jí dostala a nebyla u toho nijak agresivní či sadistická nebo krutá. Pansy na ní před tím zkoušela Crucio, ale to jí nevyšlo stejně jako Imperio. Rayettu trochu překvapilo, že nezkusila smrtící kletbu, ale na druhou stranu byla i ráda. Překvapení, které ji čekalo jí absolutně dostalo.
Koukala se zpříma na Pansy, která se nehýbala a vypadala velice sklíčeně. Za pár sekund ale vytahovala další hůlku z kapsy hábitu a všechno začalo na novo. Ona má rezervní hůlku? To snad není možné. To si snad dělá legraci. Série kouzel jí jen tak tak nezasáhla a ona vykřikla hlasem plným zlosti a překvapení Rictusempra . Pansy se zcela neočekávaně zhroutila k zemi a začala se neuvěřitelně chechtat. Svíjela se na kamenné podlaze sklepení , smála se tak nahlas že to snad i Snape slyšel. Rayetta překvapeně vykulila oči a chvíli na ní koukala. Nemohla uvěřit tomu, že jí dostala tak jednoduchým kouzlem. To jí vydrží ještě dlouho.
Její oči se zaměřili na Awrona a hned se o něj začala bát. Chvíli přemýšlela, co by s ním měla dělat a jak ho zachránit, ale nakonec si přeci jenom vzpomněla. Měla přeci v kapse lektvar, který dneska uvařila a to byl Dokrvovací lektvar. Aspoň trochu jí mohl pomoci. Okamžitě ho nalila Awronovi do úst a začala znovu přemýšlet co dál. Jen tak z instinktu se podívala co to má Awron v ruce a tam viděla lahvičku s nálepkou, na které stálo: Lektvar na zastavení krvácení. To jí přišlo opravdu vhod. Tento lektvar do něj doslova nalila, vzala ho do náručí a pádila na ošetřovnu.
"Jste velice svědomitá, slečno Pavensová. Kdybyste mu nedala ten dokrvovací lektvar už by nemusel žít. Ten druhý lektvar také trochu pomohl, ale kdybyste měla jen ten asi by stejně zemřel. Co by mu bylo platné kdyby jste zastavila jeho krvácení, kdyby už v sobě neměl skoro žádnou krev?" říkala s uznáním Madam Pomfreyová když jí přerušil čísi slabý hlas.
"Děkuji ti Rayetto. Myslím, že tohle vyřešilo moje obavy, jestli ty cítíš ke mně to samé co já k tobě. Myslím, že ano. Ray, Miluji tě
Rayetta se na něj dívala láskyplným pohledem a z jejích očí začali téct slzy.