Kapitola 3.: Legolas

16. února 2008 v 21:12 | Nika |  Jak jsem si vzala elfa
Tak jsem napsala další kapitolu elfíků. Doufám že se Vám bude líbit. Prosím pište komenty.
Díky, Nika


Až teď jsem si uvědomila jakou jsem udělala chybu. Nevím kam jít, jak se do Brazílie dostat. Nejlepší by to bylo samozřejmě letadlem, ale letenka stojí minimálně 5 tisíc. A kdybych na tu letenku měla, nemohla bych si jít jen tak koupit. Určitě by už bylo vyprodáno. Měla jsem zůstat u Jany. Něco bych našla na internetu.
Jen tak jsem brouzdala městem. Sedla jsem si na nejbližší lavičku, vytáhla atlas a začala listovat. Našla jsem si mapu světa. Až teď jsem si uvědomila, když jsem to viděla černé na bílém, jaká je to vlastně dálka. To mi ještě víc zkazilo náladu. Proč se do Středozemě nemůžu dostat z kterékoliv země? To by bylo mnohem jednodušší.
Potom jsem nalistovala mapu České republiky. Jak jsem pře
dpokládala, nenašla se tam cesta na letiště.
Chvíli jsem koukala do atlasu a u toho dumala co dál. Potom jsem se zvedla, knížku s mapami uklidila a vydala jsem se dál. Jak jsem tak chodila ulicemi hlavního města, začalo na mě vykukovat sluníčko. Už nebyla taková zima. To mě potěšilo. Také už se začaly otevírat různé krámky. Našla jsem knihkupectví. Vešla jsem dovnitř. Bylo tam liduprázdno. Holt bylo ještě docela brzy. Šla jsem k regálu, kde měli mapy. Našla jsem přesně to, co jsem hledala. Podrobné mapy za malé ceny. Vzala jsem dvě. Jednu mapu ČR a jednu mapu Brazílie. S úsměvem jsem šla zaplatit.
"112, 50 prosím" ozval se hlas prodavačky. Vytáhla jsem peněženku a hledala peníze. Když jsem konečně vyhrabala zadanou sumu podala jsem jí peníze. Bylo to přesně. Vzala jsem si mapy a odešla. Opět jsem si sedla a otevřela mapu ČR. Dozvěděla jsem se kde je přesně letiště a kde se teď nacházím. Vydala jsem se na tramvaj.
Na zastávce bylo už pár lidí. Jeden bezdomovec spal na lavičce, ta
kže všichni ostatní lidé byli od něho co nejdál. Pak tam byli dvě paní, které musely asi hodně časně do práce. Podívala jsem se na jízdní řád. Zjistila jsem, že mě tramvaj doveze až na metro a potom už se na letiště nějak dostanu. Spokojeně jsem se usmála a koukla se, za jak dlouho mi to jede. Úsměv na tváři mi zmrzl a opět jsem byla v depresivní náladě. 15 minut? To tady mám čekat čtvrt hodiny? Se zbláznili ne? Myslím, že tu umrznu. I když bylo jaro po ránu bývalo docela chladno. Sedla jsem si na lavičku, která byla ještě volná. Vyndala knížku a začetla se do ní. Četla jsem to už nejmíň 5X, ale pořád to mělo to tajemství, neztratilo to dojem. A vůbec, prostě to bylo pořád krásné a dojemné.
Po osmi minutách jsem se nějak přestala na čtení soustředit. V hlavě se mi objevoval obraz jakési elfky. Nikde jsem jí ještě neviděla. Z žádné knížky nebyla. Zcela neznámá. Nevěděla jsem, co si mám myslet. Možná že už se všeho blázním. Bylo by to docela možné.
Sklopila jsem hlavu a opět přejížděla očima řád
ky. Četla jsem dál. Po chvíli mě zase ten samý obraz v mé hlavě vyrušil. Jakoby mi chtěla něco sdělit. Nechápala jsem to. Byla taková vznešená a krásná, ale to bývají všichni elfové. Ale ona byla jiná, přemítala jsem.
Z mého přemýšlení mě vytrhl jakýsi rámus. Tramvaj přijela, konečně. Nastoupila jsem a zaujmula místo u okna, abych věděla, kdy mám vystoupit. Tramvaj se rozjela. Viděla jsem spoustu domů, někde nějaké stromy. Kolem tramvaje se míhalo nespočet různobarevných aut. Byli jsme na další zastávce. Kolem mě prošlo několik lidí, kteří si sedli do prázdných míst. Neustále jsem se rozhlížela, abych nezapomněla vystoupit.
"I. P. Pavlova" ozval se ženský hlas z hlásiče, a já sebrala svých 5 švestek a vystoupila z tramvaje. Záhadná elfka v mé hlavě se zatím znovu neobjevila. Zdálo se mi to divné, ale teď musím čekat všechno.
Vešla jsem do metra a prohledávala mapu. Zjistila jsem, že musím jet na Muzeum a přestoupit na Áčko. Potom vystoupit na Dejvické a jet autobus
em. Ufff, to bude cesta.
Vyhrabala jsem pár drobných a koupila si v automatu lístek. Po menších zápoleních s automatem mi konečně lístek vypadl a já mohla jít dál. Stoupla jsem si k nástupišti, kde mi mělo jet metro. Kolem mě stálo spoustu lidí a koukali na mě poněkud "zajímavým" pohledem.
V dálce jsem zahlédla mamku. A sakra budu se muset schovat. Jak jsem mohla být tak hloupá a jet takhle ráno, když ona jede metrem do práce. Pane Bože. Proč já?
Začala jsem panikařit. K mému štěstí už jelo metro. Snad jako první jsem do něj rychle naskočila a schovala se v davu. Bylo to docela těžké s tou krosnou, ale potom jsem dokonce našla i místo k sezení. Mamka nastoupila do vlaku na druhé straně a bylo po všem. Ufff, to jsem si oddychla. Kdyby mě našla tak nevím, nevím. Asi by to hodně špatně dopadlo. Pomalu jsem se uklidnila a vytáhla jsem si opět nějakou knížku. Byl to Harry Potter
. Ani jsem nevěděla, že jsem si ho tam dala. A dokonce poslední, sedmý díl. Na ten jsem se neuvěřitelně těšila. Teď jsem si ho konečně mohla přečíst.
Nejdřív jsem jen tak prolistovala celou knížku. Nevím proč, prostě to dělám vždycky. Když jsem byla už skoro u konce, otočila jsem dalších pár stránek a tam jako záložka byly jakési papírky. Koukla jsem se lépe a zjistila jsem, že to jsou peníze a nebylo jich málo. Rovné 2000. Chápete to? Co v knížce dělají 2000 KČ? To by mě teda zajímalo. Možná je tam mamka založila, když knížku kupovala. Nebo je tam dal úplně někdo jiný. Je mnoho variant a asi nezjistím tu správnou. Každopádně se mi to velice hodí. S tím co mám, mám asi 6 tisíc a to už by na nějakou letenku mohlo stačit. Zaradovala jsem se. Radost mě však přešla, když jsem se ohlédla kolem sebe a zjistila, že na mě kouká mnoho lidí a hypnotizuje teď už mé peníze, jakoby je chtěly přilevitovat k sobě. Okamžitě jsem vytáhla peněženku a strčila peníze do ní. Peněženku jsem si strčila do kapsy od kalhot, aby mi jí nikdo nemohl vzít. Právě včas jsem zača
la opět dávat pozor, protože už jakýsi hlas, který říkal: Muzeum.
Vystoupila jsem, nasadila si krosnu pořádně na záda a vykročila již hodněkrát vyšlapanou cestou k trase jménem A. Došla jsem na nástupiště a opět jsem se koukla na mapu. Nevěděla jsem, jakým směrem mám jet. Když jsem vše zjistila, sedla jsem si, jako už tolikrát v tento den na lavičku a čekala na metro, které mělo každou chvílí přijet.
**********************************************************************************
Kolem dokola se to jen hemžilo elfy. Bylo jich tu spoustu. Jen ti nejchytřejší. V čele seděla královna, vedle ní já a z leva od královny seděl Legolas. Kolem velkého dřevěného stolu sedělo ještě spousty elfů. Všichni si pošuškávali cosi o dané situaci a chystali se jí řešit. Po dlouhé odmlce Legolas prolomil jen šeptáním přerušované ticho.
"Já to zařídím" to bylo vše co řekl. Jen to…Je to možné? Ne, není. Vím je velice chytrý a zkušený, ale měli bychom to řešit všichni ne?
"Ale Legolasi, já vím, že jsi velmi moudrý, ale…"
Legolas skočil královně do řeči. "Má paní. Myslím, že to zvládnu. Mě zná, má mě ráda. Můžu jí sem dovést, poradit jí někdy, když to bude potřeba i znejistit. Když už tu bude, můžu jí ochránit, zajistit ubytování a stravu. Myslím, že když to nebudu schopen udělat, kontaktuju někoho moudřejšího, aby zasáhl, prozatím to nechte mě, prosím." Řekl svůj dlouhý proslov a ostatní jen valili oči.
"To byla pěkná řeč," královna se zamyslela " myslím, že by to mohlo jít, ale budeš nás informovat o dané situaci. A když se nám bude zdát, že to nezvládáš, budeme to řešit všichni."
"Souhlasím, Má paní" řekl, a aby stvrdil jejich dohodu poklekl a sklonil hlavu. Královna počkala, než se zvedl a potom mu podala ruku. V sále to zašumělo. Podala mu ruku jako sobě rovnému. To se nestává moc často. Vlastně vůbec. Legolas
s ní vděčně potřásl a opět si sedl.
"Tímto je dnešní schůze ukončena. Neodcházejte však domů, vy co bydlíte daleko. Zůstaňte tady, situace he teď velice složitá." Oficiálně řekla královna a ostatní jen přikývli.
*********************************************************************************
Doufám, že dnes budu mít klidný spánek. Teď se všeho ujmul Legolas a uzavřel s královnou jasnou dohodu. Všechno by mělo vyjít.
Myslela si Leonalida a ujišťovala se, že její bratránek všechno zvládne. Vždyť byl nejstatečnější z jejich rodiny. Věřím mu, já mu věřím. On to dokáže.
Vzala malou petrolejovou lampu a dala jí na noční stolek. Natřepala peřiny, rozpustila si vlasy a lehla si měkounké krásně provoněné postele. Ještě chvíli přemýšlela a potom zhasla lampu a její pokoj zalila černo černá tma. Asi po třech minutách usnula.
Dnes jí ovšem nečekala klidná noc. Jak ona si přála.
"Legolasi nechoď tam, prosím" brečela jsem a prosila ho. Držela jsem ho za ruku. Nechtěla jsem ho pustit. Oba jsme seděli. Měla jsem ztrápený výraz, ale on vypadal vyrovnaně. Byl zvyklý na války a bojování.
"Musím tam jít, ty to víš. Byla si u toho, když jsem to sliboval." Řekl smutně a krátce stiskl dlaň.
"Ale co můj sen? Přece víš, jak to dopadlo, tohle je přesně stejné jako ve snu." Vzlykala jsem a on mě obejmul.
"Nedělej si starosti. Nic z toho se nestane." Řekl chlácholivě a uvolnil svoje sevření.
"Ale vždyť se to právě děje. Legolasi ne, prosím tě, nedělej to." Prosila jsem ho a byla jsem už na pokraji svých sil. On se na mě jen smutně podíval. Pustil moje ruce, dal si luk a šípy na záda a vzal si nezbytné věci. Otočil se ke mně.
"Brzy nashledanou, sestřenko. A nestrachuj se o mě." Otočil se a vyšel ze dveří.
Za pár dní vesnicí kolovali zvěsti. Legolas prý padl v boji. Při záchraně oné dívky. Nemohla jsem tomu uvěřit, i když jsem to vlastně věděla několik dní předem. Ach, chudák Legolas. Ale vždyť za to můžu já, já to věděla, jako jediná a nechala jsem ho jen tak odejít. Na vždy odejít. Pořád jsem na tohle musela myslet. Brečela jsem. Z mých očí padaly proudy slz a nikdo mě nemohl utěšit. Jen já za to můžu. Já. Neměla jsem ho pouštět. Nikdy.
Po pár dnech jsem se konečně alespoň trochu vzpamatovala. Dostala jsem jeden dopis. V něm stálo, že zítra bude Legolasův pohřeb. U jezera.
Probudila jsem se. Byla jsem celá zpocená a do tmy jsem vzlykala. Pořád jsem opakovala jediné slovo: neee. Uvědomila jsem si, co se mi zdálo a okamžitě jsem se vydala za Legolasem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jenn Jenn | Web | 16. února 2008 v 22:35 | Reagovat

Hezké a povedené, jen tak dál ;) Nechceš spřátelit ? :) Ozvi se dyžtak na blog do Sb:)

2 Nika Nika | E-mail | 17. února 2008 v 12:28 | Reagovat

jasně díky moc....;-) jsem ráda že se ti to líbí;-)

3 Juicy Juicy | Web | 17. února 2008 v 18:24 | Reagovat

Hezké nechceš spřáteleit?

4 Nika Nika | E-mail | 17. února 2008 v 19:04 | Reagovat

jasně..nějak teďka nestíhám, ale určotě jo

5 Juicy Juicy | Web | 17. února 2008 v 20:01 | Reagovat

dobrááááá zítra se zastavím a domluvíme se ;)

6 Nika Nika | E-mail | 17. února 2008 v 20:03 | Reagovat

jojo;-)

7 Serra Serra | Web | 18. února 2008 v 9:54 | Reagovat

ahojík, u mě je bleskovka..... tak kdybys chtela....... tak se jukni a vypln jí díkkkkkkkkkkkkkkkkkkkk moc

8 Juicy Juicy | Web | 18. února 2008 v 15:08 | Reagovat

tak jsem tu :-)

9 Juicy Juicy | Web | 20. února 2008 v 19:12 | Reagovat

Ahojky už jsem napsala 1. kapitolku tak se kdyžtak koukni a teda spřátelíme?

10 Nika Nika | E-mail | 20. února 2008 v 20:16 | Reagovat

jo..;-)

11 Juicy Juicy | Web | 20. února 2008 v 20:40 | Reagovat

odpověd máš u mě na blogu a zítra teda spřátelíme a už se těším na další pokračování ♥

12 Ergien Ergien | Web | 23. února 2008 v 11:55 | Reagovat

moc pěkný :) těšim se na pokráčko :D tak ať je co nejdřív ;) sem zvědavá jak to s ní dopadne ;)

13 Skřet Skřet | 30. března 2008 v 14:36 | Reagovat

Hele když píšeš číslovky, tak je vypiš celý, jako třeba šest tisíc a ne jen číslovkou. Ono to pak vypadá jako z výroční zprávy sjezdu autotechniků, když to vypíšeš, tak to bude takový osobnější....

14 Nika Nika | E-mail | 30. března 2008 v 18:53 | Reagovat

rozkaz, šéfe;-)

15 skřetice skřetice | 30. března 2008 v 19:16 | Reagovat

:)

16 terka terka | 20. července 2008 v 21:09 | Reagovat

Ahoj ja tak trochu newim o co gou.Jsem tu poprve a sem z toho zmatena. Proste newim co to je.Jidiny co vim je kdo je Legolas.:D

17 Eleanor Eleanor | E-mail | 31. července 2008 v 12:37 | Reagovat

Ahoj,hele napiš mi kdyžtak někdy mail,a nebo dala bys mi svoje icq? kdyžtak mi písni na dina123@seznam.cz. dik

18 ihfxwca ihfxwca | E-mail | Web | 19. dubna 2009 v 20:34 | Reagovat

ljnhHF  <a href="http://jasfopakqpfy.com/">jasfopakqpfy</a>, [url=http://jtukcqwkpsgj.com/]jtukcqwkpsgj[/url], [link=http://mkskogfxwhzd.com/]mkskogfxwhzd[/link], http://cgoebhldnbpv.com/

19 uyowtgxk uyowtgxk | E-mail | Web | 8. května 2009 v 21:01 | Reagovat

3M2Lnw  <a href="http://qyticnusssno.com/">qyticnusssno</a>, [url=http://fograwpboemm.com/]fograwpboemm[/url], [link=http://fpbpoeoafabs.com/]fpbpoeoafabs[/link], http://rxqxduwsqhuf.com/

20 lnjeqxfsvo lnjeqxfsvo | E-mail | Web | 16. května 2009 v 10:39 | Reagovat

LTI6PF  <a href="http://mbnfjlkdzrpl.com/">mbnfjlkdzrpl</a>, [url=http://naxezqlvqvoc.com/]naxezqlvqvoc[/url], [link=http://tpqmtgcratwd.com/]tpqmtgcratwd[/link], http://jdfewirdowjn.com/

21 jxitgjzek jxitgjzek | E-mail | Web | 28. května 2009 v 10:57 | Reagovat

NSxNmO  <a href="http://ncarwdahecka.com/">ncarwdahecka</a>, [url=http://rnwdvgzvpfwj.com/]rnwdvgzvpfwj[/url], [link=http://ijmndywwjned.com/]ijmndywwjned[/link], http://cmftnlzubdlg.com/

22 sfkduhogu sfkduhogu | E-mail | Web | 6. června 2009 v 16:51 | Reagovat

hHYFgQ  <a href="http://tgfwvdlxfoad.com/">tgfwvdlxfoad</a>, [url=http://esdggvmetlrp.com/]esdggvmetlrp[/url], [link=http://vgaxhmgbgrls.com/]vgaxhmgbgrls[/link], http://lnmfmczelpvr.com/

23 Strážce Strážce | 23. dubna 2014 v 18:31 | Reagovat

Začátek jsem trošililinku nepochopila, střed dobrej, konec nejlepší. Ale proč se to jmenuje ,, Jak jsem si vzala elfa"???

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama