Kapitola 4.: Metro

25. února 2008 v 20:03 | Nika |  Jak jsem si vzala elfa
Ahoj, takže jsem sepsala další kapču k elfíkům. Doufám že se Vám bude líbít. Prosím o komentáře.
Díky, Nika.

Legolas seděl na prosté židli a pročítal jakousi starodávnou knihu. Společnost mu dělala jen malá petrolejová lampa, která mu mihotavě svítila a stůl, který kupodivu ještě stál. Četl, ale co chvíli vzhlédl od knihy a přemýšlel.
Udělal jsem správně? Zvládnu to? Co když udělám hloupou chybu a celý elfí národ mě bude proklínat? Co když zklamu?
Takto se sám sebe ptal ještě dlouho. Nakonec však přišel na radikální řešení. Doufal že tak vše vyjde. Snad.
Po dlouhém dni si konečně lehl do postele a s vědomím že jeho plán snad vyjde, usnul.
Za pár hodin ho však ve spánku přerušila jeho sestřenka Leonalida. Brečela. Legolas nevěděl co s ní je a pokusil se jí utěšit. Nechtěl být hrubý, když byla v takovémhle stavu, ale budit ho takhle brzy ráno nemusela. Když se mu konečně podařilo trochu jí uklidnit, sedla si a začala mu vyprávět.
"Víš, zdálo se mi, že zemřeš. Šel si zachránit tu dívku a zemřel si tam. Legolasi nesmíš tam chodit, prosím. Nechoď tam. Byl si mrtvý." Vzlykala a mluvila rychle na Legolase jako kdyby měl za 2 sekundy už odejít. Legolas však nehodlal ustoupit od toho, co slíbil královně elfů a se smutným výrazem chtěl vše sestřence vysvětlit.
"Já tam prostě musím, ať se děje, co se děje. Chápeš, to? Slíbil jsem to. Musím. A i kdybych zemřel. Svůj život už jsem prožil, malou stopu v dějinách jsem vyšlápl. Nebyla by mě škoda, věř mi."
"Jak tohle můžeš říct, Legolasi?"řekla, než se znovu rozplakala.
Bylo toho na ní moc. Nedokázala pochopit, proč to Legolas řekl. Takové nesmysly. On by měl být na světě nejdéle. On si to zaslouží. On snad neví, co mluví.
Vzlykala a stále se snažila Legolase přesvědčit aby nikam nechodil. On však vše odmítl. Asi po půl hodině už toho měl dost. Řekl Leonalidě, že se musí pořádně prospat. Za pár hodin má vyrazit a nemůže být nevyspalí.
Leonalida byla zoufalá, ale odešla. Nechápala jeho chování. Nechápala nic. Odešla do svého voňavého stromu a tam brečela až do rána. Bylo jí ho líto. Rozhodla se, že za ním půjde ještě ráno. Těsně před tím než vyrazí.
**********************************************************************************
Jak si to může vůbec myslet? Vždyť já jsem toho na světě udělal už dost. Nemyslím si, že jdu na smrt. Ale jsem zodpovědný za můj národ a chci dokázat, že to zvládnu. Možná s pomocí
, ale já i on to zvládneme.
Jak hodiny míjely Legolasův optimismus se ztrácel. Každou chvílí začal pochybovat a poté už byl naprosto zoufalý. Rozhodl se tedy vykonat svůj plán, kdyby bylo nejhůř. A teď podle něho už nejhůř bylo. On sám o sobě pochyboval. Vždycky když o sobě v minulosti pochyboval, tak mu nic nevyšlo. Věděl, že teď to bude stejné.
Zavolá svoje dvojče. Jistě, Lofim. Byli jednovaječní dvojčata. Lofim odjel do dalekého kraje do učení a na školy. Byl chytrý a vynalézaví. Nebyl tak odvážný jako Legolas. Avšak výborně se doplňovali. Nikdo o Lofimovi nevěděl, jelikož s ním jejich otec odjel hned po jejich narození. Legolas vyděl svého bratra asi jen dvakrát v životě, ale pokaždé to bylo jakoby se díval do zrcadla. Avšak byl velmi moudrý, ovládal fyziku, matematiku i chemii. Někdy věštil a uměl dobře čarovat.
Rozhodl se svého bratra zavolat. Poslal mu stručný dopis, o co žádá.
Bratře můj volám tě,
Drahé dvojče moje.
Volám tě já na pomoc.
Prosím přijď z dalekého Chvoje.
Vím, mam slavnou minulost
Proto se určitě ptáš, proč volám o pomoc.
Není to žádná ubohost.
Potřebuji tvou chytrost.
Jde o cely elfí národ,
Přispěchej a nemeškej.
A neříkej, že jsi marod,
Rychle k nám hned utíkej.
Napsal na kus pergamenu a poslal po stromech. Jejich barevné listí to k Lofim
ovi dopraví bezpečně a rychle. Doufal, že jeho bratr přijde co nejdříve. Sedl si opět ke stolu a četl tutéž knihu jako předtím. Byla o lidech.
**********************************************************************************
Konečně. Asi po 10 minutách jsem se dočkala. Metro konečně přijelo
a já nastoupila. Zabrala jsem si místo u okýnka a koukala ven z vlaku. Viděla jsem jen černé tunely, ale to mi nevadilo. Přemýšlela jsem o tom, co bude dál.
Co když se k nim nedostanu? A co znamená to volání? Vůbec jsem nic netušila. Ale cítila jsem se líp. Jako kdyby chtěli, abych přišla. Jako kdybych byla žádaná. Připadalo mi to zvláštní. A krásné. Už se k nim těším. Musím se k nim dostat. Prostě musím. Snad mě tam něco zavede, hlasy nebo volání. Doufala jsem v to. Zavřela jsem oči a dál přemýšlela. Představovala jsem si sebe a jednoho, toho nejkrásnějšího a nejhodnějšího elfa, jak spolu stojíme u
oltáře.
"Berete si zde přítomného elfa?" Optal se oddávající.
"Ano" řekla jsem sladce.
A vy, berete si zde přítomnou zachránkyni elfů?"
"Ano" řekl také, krásně se na mě podíval a pak mě něžně políbil. Ach, jak to bylo romantické.
Poté mi dal na prsteníček krásný prstýnek upletený z trávy, který byl kouzlem upraven, aby se nikdy nerozpletl. Já jsem mu dala ten samý. Měli jsme na něm i květy jakýchsi pro lidi neznámých květin, které byli moc krásné. Jejich vůně byla krásná, ale i osvěžující a pronikavá.
Otočila jsem se na mého manžela a láskyplně jsem se na něho podívala. On mi pohled opětoval a opět jsme se políbili. Ještě mě držel v náručí a něco mi šeptal. Z ničeho nic se mnou začal cloumat.
"Probuďte se, slečno. Probuďte se." Cloumal se mnou řidič metra a já jsem se pomalu probouzela. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Krásná zelená krajina zmizela a já seděla ve špinavém metru. Ach, jaká škoda. Bylo to krásné.
Už jsem se dostatečně probrala a zjistila jsem, že místo na Dejvické, na které jsem měla původně vystoupit jsem na konečné stanici v liduprázdném vlaku. Tedy až na řidiče. Potichu jsem zaklela, vzala všechny své věci a vystoupila. Šla jsem na druhou stranu nástupiště a sedla si na lavičku. Přemýšlela jsem o svém snu a litovala jsem, že to není doopravdy.
Přijelo další metro, do kterého jsem nasedla. Bylo poseté čmáranicemi od sprejerů, různými odloženými papíry a novinami. Teď jsem se obzvlášť držela, abych neusnula.
Jako prevenci jsem vytáhla knížku a začetla se do ní. Tentokrát jsem v ní žádné peníze nenašla, škoda. Mohla bych mít na lepší letadlo. Konečně se ozval tlumený hlas. "Dejvická". Oznamoval všem cestujícím a několik z nich, včetně mě, se zvedlo. Vystoupila jsem a hledala východ z metra. Po několika hodinovém pobytu v metru jsem už zatoužila po čerstvém vzduchu. Když jsem vyšla zhluboka jsem se nadechla a začala hledat zastávku, ze které měl jet autobus na letiště. Zprvu jsem jí nemohla najít, ale po podrobném propátrání okolí jsem na ní narazila. Koukla jsem se, v kolik mi to jede a opět usedla na lavičku. Musela jsem čekat 45 minut. To potěší.
Po 5 minutách už jsem se nudila a tak jsem se rozhlížela kolem sebe. V rohu, skoro na konci ulice jsem nalezla internetovou kavárnu. Ihned jsem si nastavila na mobilu budík a vystřelila jako o život do kavárny.
Došla jsem tam, zasedla k prvnímu volnému počítači a ihned začala hledat stránky letiště. Naštěstí jsem je měla skoro hned a tak stačilo najít a zarezervovat si tu nejlevnější a časově dostupnou letenku.
Chvíli jsem hledala a potom jsem nalezla to, co jsem potřebovala. Dnes mi štěstí přálo. Letenka za 6 tisíc. To přesně mám. V duchu jsem se zaradovala. A ještě k tomu to letí za 4 hodiny. To je to nejlepší co mě mohlo potkat. Ihned jsem si letenku zarezervovala. Zbývalo mi ještě spoustu času a tak, když už to budu stejně platit, jsem se podívala na mé oblíbené stránky. Spoustu dalších kapitol. Samozřejmě že jsem se dívala na stránky s povídkami.
Jednu kapitolu jsem si stihla přečíst. Chtěla jsem číst další, protože to bylo šíleně zajímavý, ale musela jsem jít na zastávku. V peněžence jsem měla kromě 6ti tisíc asi dvě stovky v drobných. Vybrala jsem padesát korun a dala je panu provoznímu na stůl. Jen vzhlédl, pokýval hlavou a znovu datlil do klávesnice, jako bych tady vůbec nebyla. Jen jsem nad tím pokrčila rameny a vydala se znovu na zastávku. Chvíli jsem čekala, asi 3 minuty, a pak autobus přijel. Byl přecpaný, skoro každé místo bylo obsazené, ale jedno, jedno jediné bylo volné. Pohodlně jsem si sedla a čekala, co pro mě dál osud přichystá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Juicy -> Twoe SB co tě láfujě ♥ Juicy -> Twoe SB co tě láfujě ♥ | Web | 25. února 2008 v 20:25 | Reagovat

béééééé proč je to tak kráááááátké chci číst dál béééééé a je to oprvdu kwásné

2 Nika Nika | E-mail | 25. února 2008 v 21:17 | Reagovat

;-) jee...děkuji..ale já nevím co dál;-) ale jo..možná trochu;-)

3 Ergien Ergien | Web | 27. února 2008 v 21:42 | Reagovat

uaaa, :D taky chci okamžitě další :-p mchecht :-D moc pěkná kapča ;) u tyhle povidky sem fakt zvedaváá jak se to bude vyvijet :-P takže piš :-P rychle :D

4 Nika Nika | E-mail | 27. února 2008 v 21:58 | Reagovat

No..uvidíme..třeba mi zítra svitne;-) Doufám, snad jo. Každopádně díky za koment.

Nika

5 Juicy -> Twoe SB co tě láfujě ♥ Juicy -> Twoe SB co tě láfujě ♥ | Web | 1. března 2008 v 21:14 | Reagovat

ahojky nějak jsem neměla přístup na net a nemohla jsem znova a znova hltat tuhle súúúpa povídku tak to musím rychle napravit ;)

a už se mooooooooc těším na další :-****

6 Nika Nika | E-mail | 1. března 2008 v 22:51 | Reagovat

jeee, ty si moje sluníčko, víš to? za chvíli to budu psát jen pro tebe a Ergien. Možná ještě pro někoho jiného, ale vy dvě mě takhle suprově podporujete. Na další kapitolku si budeš muset ale asi ještě chvíli počkat:-((( vůbec nevím co tam dát..

7 Juicy -> Twoe SB co tě láfujě ♥ Juicy -> Twoe SB co tě láfujě ♥ | Web | 2. března 2008 v 9:04 | Reagovat

hm to znám :-) ale neboj to zase naskočí

8 Ergien Ergien | Web | 2. března 2008 v 17:56 | Reagovat

:D jen pro nas dve psat urcite nebudes ;) treba posly, tak jako tu povídku mam ráda, ale komentujou to tak dva lidi :D těch několik dalších si to třeba přečte, ale nenechá koment, bohužel, njn, ale tak to se zlepší ;) tobě určitě :) já tomu věřim ;) se tim nenech rozházet :-P a koukej psat rychle :D

9 Juicy -> Twoe SB co tě láfujě ♥ Juicy -> Twoe SB co tě láfujě ♥ | Web | 2. března 2008 v 18:04 | Reagovat

jo přesně všichni na to hledí ale že by okomentovali že něco zlepšit tak nic já to znám :D Krom Niky a pár mých kamarádů od grafiky mi k povídce taky nikdo nenapíše :-(

10 Nika Nika | E-mail | 2. března 2008 v 19:18 | Reagovat

Tak koukám že to máme všechny stejně. Co takhle spolu udělat nějakou akci, abysme si nalákali čtenáře? Nebonějaké společné stránky? Možná by to pomohlo.

11 Ergien Ergien | Web | 2. března 2008 v 21:03 | Reagovat

:D jj, sme na tom stejne :-P, a s tou akci na ctenare :D to bych brala :-P XD ale co by sme na ne vymyslely :D

12 Nika Nika | E-mail | 2. března 2008 v 21:41 | Reagovat

No, to je to co nevim. taky bych brala určitě něco vymyslíme. Jinak zítra nebo pozítří tady bude nová kapitolka elfů. už mám víc než stránku, ale určitě to dneska nestihnu. nevím jestli zítra, protože budu mít jen krátce internet, No, uvidíme.

13 Juicy -> Twoe SB co tě láfujě ♥ Juicy -> Twoe SB co tě láfujě ♥ | Web | 3. března 2008 v 11:38 | Reagovat

já bych brala udělat nějakou společnou stránku : p třeba udělat nějakej písmáckej blog a dělaly by sme tam na to reklamy hahaha :DDDDD

14 Nika Nika | E-mail | 3. března 2008 v 17:23 | Reagovat

Dyť jo;-)

15 Skřetice Skřetice | 30. března 2008 v 14:55 | Reagovat

Přijde mi divný, že by se elfové měli učit matiku, fyziku a chemii. Jistě z ní něco velmi dobře ovládají , ale jako přímý předmět ve škole by ji asi něměli. Napadá mě spíš filozofie, magie a alchimie, když už. A chápat elfí školu jako naši mi taky přijde podivný.... Podle mě je to spíš samostudium a něco jako soukromé hodiny u starších elfů.

A ješě k tomu obřadu, dobře, tobě se to zdálo, ale nebylo by zajímavější udělat nějakej jinej obřad než máme my? Koneckonců jsou to elfové.

A ještě dotaz, mluví vůbec někde Tolkien o tom, že se elfové berou?

16 Nika Nika | E-mail | 30. března 2008 v 18:55 | Reagovat

No, jako ne...ale já četle jinou knihu kde byli elfové hl. hrdinové a tam to bylo normálně...

17 Elias Elias | 18. dubna 2008 v 9:40 | Reagovat

To bylo super ,ale krátký,plošííííííím napiš poklašování

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama