Kapitola 7.: Les 1/2

16. března 2008 v 21:36 | Nika |  Jak jsem si vzala elfa
Tak jsem sesmolila další kousek elfíků. Je to jen půlka, protože mi docházejí nápady a já stíhám za ten týden opravdu už jen dvě stránky. Velice se omlouvám, ale hned jak mě něco napadne zahltím Vás kapitolkami. Ještě jednou Vás prosím o Vaše nápady ohledně elfíků. Mohlo by mi to hodně pomoct. Také prosím o komenty.
Díky, Nika.

Nika viděla na Vilniusovi, že je nějaký skleslý. Sice ještě nevěděla z čeho, ale chtěla ho tak jako tak utěšit. Chtěla vědět, co ho trápí a pomoct mu, ale jestli bude chtít, řekne jí to sám. Nebude se ptát. Ví jaké to je, když vás něco tíží a někdo to z vás chce mermomocí vypáčit. Přemluvila Vilniuse a než se vydali na jejich dlouhou cestu šli se na chvíli posadit do zapadlé cukrárny, kterou potkali zatím jen bezúčelnou prozkoumáváním okolí.
Sedli si do prostě cukrárny a objednali si horkou čokoládu a nějaké dortíky. Sladkým si trochu otupily nervy a tak se lépe povídalo. Vilnius jen koukal kamsi do zdi a Nika na něj žalostně pohlížela. Potom si Vilnius usrkl horké čokolády a začal vyprávět. Z ničeho nic. Nika byla ráda, že se to dozví a také byla ráda, že se mu uleví.
"Víš, jak sis šla pro kufry, tak mě poslali elfové zprávu, že se Legolas ztratil. Ale ještě to není potvrzená informace." Začal. Ovšem nebylo možné, aby z téhle nepotvrzené informace byl takhle v šoku. Vilnius ovšem myslel na všechno.
" Určitě si říkáš, proč jsem tak skleslý. Vzal sebou i mojí sestru, která pravděpodobně zemřela." Hrál to dobře, a Nika mu věřila každé slovo. " Ach, to je mi moc líto. Můžu pro tebe něco udělat? Třeba vyrazíme hned a postavíme se přibližujícímu se zlu?" zeptala se Nika zničené a starostlivě.
"To bychom sami nezvládli, nemyslíš? A pak, máš jiné poslání." Nika jen přikývla a teď, když věděla co se děje sdílela smutek s Vilniusem. Oba seděli, koukali do svých hrnků nebo je velice zajímal ubrousek, který měli na stole. V tichosti dopili a dojedli jejich cukrovinky. Už se měli k odchodu a tak šla Nika zaplatit. Vytáhla peněženku a v tom jí to došlo. Nemá místní peníze. A sakra, povzdechla si a nevěděla si rady. V tom k ní přišel všudy přítomný zachránce Vilnius a v ruce držel několik Eur. Nika nevěděla jistě, jestli tady platí, ale prodavač je vzal bez námitek.
A tak vyrazili na cestu. Omámení sladkou čokoládou se cítili blaženě, ale smutek je pronásledoval na každém kroku. Nika nevěděla, kam šli. Věděla, že jejich cesta bude dlouhá. Vilnius jí upozornil, že než se dostanou z civilizace, bude trvat několik dní nebo dokonce týdnů. Nika se s tím smířila a bez námitek šla za Vilniusem. Postupem času se smutek ztrácel z jejich tváří. Vilnius občas zavtipkoval a Nika se zasmála všemu, co bylo alespoň trochu směšné. Ona byla takový smíšek. Za dalších pár dní už bylo všechno v pořádku a oni už se bavili podobně jako v letadle. Nika i Vilnius se skvěle bavili a vůbec jim nevadilo, že museli denně ujít několik kilometrů. Ušla jim jen jediná věc. Neměli jídlo. Tedy, to si alespoň myslel Vilnius. Když svou obavu řekl nahlas Nika se jen sladce usmála a vytáhla z batohu její velké zásoby. Vilnius doslova vyvalil oči. Nika mu podala chlebové placky se sýrem. Vilnius si ukousl a tak mu to zachutnalo, že to měl v sobě doslova v okamžiku. Nika si dala chlebovou placku s máslem, ale jedla na rozdíl od Vilniuse pomalu. Vilnius se strašně divil. Ale Nika byla už od narození v jídle pomalá, ale jí to nevadilo. Neměla kam spěchat.
Několikátého dne cesty nastoupili do místní tramvaje. Okolo nich už nebylo tolik domů, obchodů ani různých kaváren. Byli už spíš na vesnici. " ještě 2 dny a už půjdeme lesem." Řekl Vilnius a Nika se zářivě usmála. Vilnius jí úsměv oplatil a podal jí ruku. Ona jí přijala a zadívala se mu do očí. Chtěla něco říct, ale tramvaj cukla a Nika spadla se sedačky. Vilnius dostal záchvat smíchu a skulil se za ní na zem.
"Tak sraz na zemi, jo? Dobře." začala se smát Nika a snažila se pořádně nadechnout.
"Jasně, ten si přeci nemůžu nechat ujít, nebo ano?" řekl koketně a usmál se.
" V žádném případě. To opravdu nemůžeš." Nika už se zvedala, ale Vilnius jí předešel a galantně jí pomohl vstát. Opět si sedli a podívali se okolo sebe. Místní se tady asi moc nebavili a tak je velice zajímal incident, který se stal na zemi tramvaje. Koukali na ně s vykulenýma očima a někteří si dokonce něco šeptali. Vilnius a Nika na ně tedy pohlédli, potom mrkli na sebe a začali se znovu smát. Možná ani nevěděli čemu, ale prostě se smáli. Ale co, smích uvolňuje a léčí.
O pár stanic dál vystoupili. Byli plní nadšení a ještě teď se jim na rtech objevoval potutelný úsměv. Vyrazili. Šli nejdříve po silnici, která se po jednom kilometru změnila v pěšinu a ta se až za tmy změnila v lesní pěšinku. Šli už lesem. Nika vdechovala lesní vzduch a vůni a uvolnila se. Naopak Vilnius byl nervózní a měl oči všude. Očekával snad nějaké nebezpečí? Čekal, že se někdo vynoří ze stínu a bude je ohrožovat? Nika doufala, že ne i když jeho chování k tomu jasně nasvědčovalo.
Najednou se zastavil. Gestem zastavil i Niku a pozorně naslouchal. Když už nic neslyšel znovu se dali na cestu. Vilnius byl však ještě neklidnější než předtím. Nice se to nelíbilo. Chvíli uvažovala, co by měla udělat, ale potom k němu prostě jen přišla a chytila ho za ruku. Cítila, jak se ta jeho chvěje a stiskla ho pevněji. Její dotek ho alespoň trochu uklidnil, a aby uvolnil napětí začal si s Nikou povídat.
" Jak se ti tu líbí? Myslím jako v lese. U nás jsou samé lesy, tak doufám že je máš ráda." Zeptal se s trochou obav v hlase, ale Nika zrovna nemohla odpovědět. Zamotala se do velkého množství větví a tak se z nich vymotávala. Když se jí to celé potrhané povedlo, usmála se a řekla " Jasně, miluju lesy." A sundala ze sebe poslední větev, která na ní ještě vysela.
Vilnius se téhle situaci zasmál a konečně se trochu uvolnil. Začali si povídat. Po delší době došlo i na vtipy. Nika se neustále smála a Vilnius byl rád, že se mu jeho vtipy líbí. Později už byla Nika tak nasmátá, že se mohlo zdát, že byla doslova opilá smíchem. Vilnius na tom byl podobně. Rozhodli se tedy, že si najdou nějaké pěkné místo pod stromy a tam přespí.
Nika vytáhla spacák a Vilnius si ho z ničeho jakoby vyčaroval také. Byla pěkná noc a tak se rozhodli spát pod širákem. Lehli si vedle sebe a dívali se na hvězdy. Vilnius ukazoval nad sebe a říkal Nice názvy různých souhvězdí a legendy o nic. Nika tím byla doslova fascinovaná.
V téže noci o něco později už si začali jenom šeptat, protože jim přišlo nezdvořilé mluvit nahlas. Za prvé by je mohl někdo nepovolaný slyšet a za druhé nechtěli rušit obyvatele lesa. Leželi vedle sebe obličeji k sobě. Ani jednomu se nechtělo spát. Potom uslyšeli zvláštní zvuk. Znělo to, jako kdyby nedaleko proběhla liška nebo vlk. Oba ztuhli a vyčkávali. Po několika minutách už měli propátrané okolí a zjistili, že to opravdu bylo asi jen nějaké lesní zvíře. Neměli se čeho bát.
Opět si lehli a začali si spolu povídat. Bylo už opravdu pozdě a tak se jim začínalo chtít spát. Šepot lesa utichl a místo něj se začalo ozývat pravidelné oddechování. Nika ještě v polospánku dala ruku na Vilniusův hrudník. Cítila se v bezpečí, když mu byla blíž. Vilnius také zřejmě nespal a přisunul se blíž k ní. Ještě jí něco zašeptal a potom oba usnuli hlubokým a bezstarostným spánkem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ergien Ergien | Web | 17. března 2008 v 23:06 | Reagovat

ach,benzíne, promiň, že píšu koment až ted... O:-) kapitolka jak jiank než uzasna a se ja se jako vzdy hrozne tesim na dalsi :) Vilnius a Nika do tohooo XD :-P piš ;) tvuj nedočkavý benzíín :-P ;-*

2 Nika Nika | E-mail | 18. března 2008 v 19:24 | Reagovat

;-) Vilnius a Nika;-);-) chjo chjo, díky benzíne;-) jsem moc ráda že se ti kapča líbila. Snad brzy bude další.

Nika, benzín;-)

3 Ergien Ergien | Web | 19. března 2008 v 16:27 | Reagovat

no to doufám že bude brzo další :D

4 Iwyka Iwyka | Web | 21. března 2008 v 18:23 | Reagovat

ahoojik  právě rozjíždím své povídky a vše kolem nich....právě kvůli tomu jsem zavítala i na tvůj blog...Nechtel(a) by ses s mim blogem o povidkach spratelit??? moc by mi to pomohlo a hlavne taky inspirovalo....tak pisni na poivdky-ipb.blog.cz nebo na Iwyka.blog.cz jestli se spratelime nebo ne co nejdrive..:) DEKUJU MOC AT UZ SE ROZHODNES JAKKOLI...:)

5 Jenn Jenn | Web | 22. března 2008 v 12:00 | Reagovat

Hezká kapitolka, rychle vlítni na další ;o)

6 Juicy -> Twoe SB co tě láfujě ♥ Juicy -> Twoe SB co tě láfujě ♥ | Web | 23. března 2008 v 9:02 | Reagovat

ahooojky :D já vím trvalo to ale jsem konečně tu! je to fáááákt mooooooc krásně napsané a těším se na druhou půlečku

7 Skřetice Skřetice | 30. března 2008 v 17:34 | Reagovat

Mno... je to dobré, ale krapet se ti to táhne.

Víš je dobré si předem sehnat nějaké informace o tom kam asi zhruba šli a jak je o asi daleko. Člověk ujde za de asi 30 - 40 kilometrů a večer je úpně vyplivlej. Teď jste v Brazílii, zkus si sehnat nějaký informace o Brazílii a napsat to tam - tím nemyslím rozlohu a délku amazonky, ale spíš ňáký zvířata a rostliny a tak...

I magie má svoje pravidla, ty prostě nemůžeš vít nic a vyčarovat z toho něco, ale můžeš vzít něco a přeměnit to na něco úplně jinýho. A co kdyby se tady čarovat nedalo? Jenom u elfů v jejich zemi, protože kdyby se tady dalo čarovat (tzn. ve vzduchu byla volně dostupná magie) tak by to jistě někteří z nás uměli taky. Ale to je na tobě, je to tvoje povídka.

Pak jsou tady ještě ty drobné problémy s i/y. Buďto si kup pravidla českého pravopisu (jsou naprosto nezbytné pokud chceš psát hodně), nebo to piš ve wordu a pak to překopíruj. Já jsem si pořídila nový office 2007 a tam tě to už upozorní i na čárky a tak. Samozřejmě vždycky se ti tam objeví nějaká ta chyba a na to je lepší si sehnat beta-read, neboli někoho, kdo umí češtinu a přečte si to po tobě a opraví ti to.

Jinak, co kdybys rozvedla proč ji potřebují? Mě by to třeba zajímalo...

btw napsala jsem ti komenty do všech kapitol:)

8 Nika Nika | E-mail | 30. března 2008 v 18:42 | Reagovat

Skřetice: Moc si cením tvé kritiky. Jo, no na to proč jí potřebují to popíšu v další kapitole, ale vzhledem k tomu jak to skončí. No prostě všichni uvidíte. No a potom jak si mi radila s těma zvířata a přírodou, to je dobrý nápad a děkuji ti za něj. Jinak s tim kouzlenim, já jsem (aspoň myslim) nenapsala že to vykouzlil z ničeho ale že to prostě najednou měl. Mohl vzít větvičku a přemenit jí atd. Ale fakt díky za koment.

Nika

P.S. s tim wordem to dělám už dlouho, ale jak vidíš, chybičky jsou stále:-/((/

9 Skřetice Skřetice | 30. března 2008 v 19:33 | Reagovat

A abys neřekla že nerozumím, ale radím, tak ti tady posílám odkaz na jednu moji povídku. Je vánoční a jestli vám nebylo patnáct, tak byte to neměli číst, ale známe to, že?

http://www.fantasmagorium.net/hrichyseverusesnapea/povidky/povidky-stastny_vesely.php

10 Nika Nika | E-mail | 30. března 2008 v 19:44 | Reagovat

díkys..jsem poctěna;-) i když mi je 14;-)

11 skřetice skřetice | 30. března 2008 v 19:52 | Reagovat

To už je ani ne rok. To můžeš:)

12 skřetice skřetice | 30. března 2008 v 19:56 | Reagovat

Ty jo čtrnáct a už takovýhle díla na netu. To já bych si netroufla. Já jsem taky v tý době psala, a kupodivu o tom, jak si najdu cestu k elfům a budu s nima žít. Tedy jsem si chtěla vzít Legolase (teď užjenom Johnnyho Deppa:)) Tu povídku jsem psala asi tři roky a ještě ji pořád mám schovanou.

13 Nika Nika | E-mail | 30. března 2008 v 20:22 | Reagovat

;-) hezky..hele..ta tvoje povídka je teda hustá;-) jo..nemáš ICQ? Moc ráda bych tě poznala;-) kdyžtak mi ho můžeš poslat na mail..

14 skřetice skřetice | E-mail | 30. března 2008 v 20:44 | Reagovat

Ty jo mám icq a nemůžu ti ho poslat na mail protože když na to kliknu, tak mi to ukáže že poštovní klient je špatně nainstalován. Já mám totiž takovej divnej noutbuk a taky mu rozumim jak koza petrželi :)

Ale můžeš mi poslat svoje icq na můj mail a já ti zítra večer napíšu, dřív ne, páč se musim učit na zítřejší písemku

15 Nika Nika | E-mail | 30. března 2008 v 20:48 | Reagovat

posláno..;-)

16 pegasek pegasek | E-mail | 9. dubna 2008 v 18:09 | Reagovat

Dalsi

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama