Duben 2008

Kapitola 8.: Jahody

20. dubna 2008 v 20:23 Jak jsem si vzala elfa
Hoj. tak jsem konečně sesmolila další kapitolu. Má to skoro čtyři stránky, tak doufám, že mě odměníte komentáři. Budu za ně moc ráda.
Moc díky, Nika.
P.S. Kapitolu věnuji Ergien, neboť nebýt jí žádna kapitola tu neni.;-)

Any

15. dubna 2008 v 19:51 Spřátelení
Takže tady máme další spřátelenou. Tentokrát je to Any. U ní na stránkách najdete spoustu zajímavých věcí ohledně filmů, seriálů a herců. Přijde mi to velice zajímavé, protože když už se odtrhnu od psaní nebo čtení, můžu se podívat na info o nějakých dobrých filmech a pak při jejich sledování si i zarelaxovat.;-) Zkrátka, máš super blog Any a kdo ho chce taky navštívit, ať koukne sem.
Těšíme se na další články ohledně filmů a přejeme šťastné blogaření. My všichni co tu jsme, že benzíni?;-)
A tady něco pro tebe;-)

Kapitola 7.: Les 2/2

9. dubna 2008 v 19:14 | Nika |  Jak jsem si vzala elfa
Ahoj. Tak jsem zase tu a tentokrát s další částí elfíků. Konečně, co? No,ale neradujte se, je to docela krátký. No, ale už to za chvíli skončí. Tak se aspoň dozvíte co mě utkvělo v hlavě jedné noci. už se těšim;-) Co byste měli udělat po přečtení Vám snad ani nemusím říkat, ne,?
Tak čau. Nika.

Hmmm

8. dubna 2008 v 22:02 | Nika |  Nástěnka
Ahoj
Tak jsem zase jednou tady. Omlouvám se, ale učivo začíná být těžší a těžší a já se musím drtit a drtit. No, ale jinak snad brzy přibydou elfíci. Ale proč vlastně píšu?
Ofociálně vyhlašuji výherce první obrázkové soutěže:
Tím se stala..........................chvíle napětí;-).....................Triss (Breila).
Verlička se z důvodů momentálního výpadu nápadu omlouvá;-)
Takže Triss gratuluji. Je ti věnována povídka Úděl vlkodlačího srdce, doufám že se ti bude líbit.
Také píšu proto že jsem stvořila svůj první lay. Jestli se chcete "pokochat" kouknetě sem. prosím názory k lay do komentů, díky;-)
Nika

Místo v lese

3. dubna 2008 v 15:42 | Nika |  Jednorázovky
Tak, zatím než dopíšu elfy Vám sem dávám jednu povídku, kterou jsem psala jako úkol do lektvarů na pentu. Doufám že se bude líbit. Jako vždy, prosím o komenty.
Díky, Nika.
P.S. Klikněte prosím sem Díky moc;-)
Šla jsem po našem krásném a honosném institutu. Cestou jsem potkala pár žáků, většinou z ohně, kteří se velmi radovali ze svého nového poháru. Já jsem byla naopak smutná. Utrousili nějakou nevábnou poznámku a šli a veselili se dále. Bylo už odpoledne a já neměla co dělat. Rozhodla jsem se zajít do Strašidelného lesa. Znám tam jedno místo, které se mi velice líbí. Vypadá to tam jako z fantazy příběhu. Ach, jak je to překrásné. Vždycky když tam trávím svůj volný čas mám sebou tužku a sešit a píšu mojí povídku. Je to tam opravdu inspirující. Dva spadlé kmeny obrostlé mechem jsou opřeny o břeh potůčku, který se táhne pod nimi. Je tam jakési příjemné šero a krásné, mechem porostlé a stromy prostíněné místo k sezení. Potůček zurčí a bublá, stromy šeptají svou píseň a já tam spokojeně píši. Někdy dokonce i usnu.
Už tam skoro jsem. Moc se tam těším. Jdu známou cestou polemovanou jehličím a malými kamínky. Rozhrnu bodlavé větve a stanu v tváří tvář tomu krásnému a jedinečnému místu. Rozhlédnu se a slastně se nadechnu, když ho spatřím. Skoro bych ho ani neviděla, ale pohnul se a tak jsem zaregistrovala jeho přítomnost. Neznala jsem ho, což bylo divné. Většinu spolužáku z Pentagramu znám. Většinu od vidění, ale přeci jenom. On byl jiný, neznámý a plachý. On mě nespatřil. Nechtěla jsem ho vystrašit a tak jsem přišla blíž a promluvila na něj.
"Ahoj." Řekla jsem trochu potichu, ale on se klidně otočil a podíval se mi do očí. Trochu jsem zrozpačitěla, ale pokračovala. " Já jsem Rayetta, a ty?"
"Mathew, ale říkej mi Mat." řekl a posadil se.
"Ráda tě poznávám, Mate, a jak si se sem vlastně dostal? Víš, myslím, že kdyby si byl na Pentagramu určitě bych tě znala, alespoň od vidění." Zapochybovala jsem a sedla jsem si k němu.
"Víš, já k vám teprve jdu. Přestupuji z jiné školy. Před půl hodinou jsem dorazil a teď tu odpočívám. Je tu velice krásně. "
"Aha, a do kterého ročníku půjdeš?"
"Do čtvrtého, ale předtím, než začne nový rok se budu učit sám. Už to na těch pár dnů nemá smysl." vydechl a ustaraně se na mě podíval. " Bojím se, že tam nebudu nikoho znát"
"Tak to se neboj já tam jdu teď taky. Jestli ovšem složím postupový test. Strašně mi chybí ty dva týdny kdy jsem byla na ošetřovně a marodila. A hlavně v lektvarech." Zapochybovala jsem.
Zatímco jsem povídala on se spokojeně usmíval. Byl rád, že někoho bude znát a postupem času, kdy jsme si povídali ve mně a já v něm jsme našli spřízněné duše. Nabídl mi, že mi lektvary vysvětlí, že už je umí z jeho minulé školy, kde měli velmi přísného profesora a teď vše umí velice dobře. Radostně jsem souhlasila a on začal.
"Takže, já ti povím o Exasilu. Je to velice zvláštní lektvar, který je používán při omámení na maximálně jednu hodinu. Když ho chceš uvařit potřebuješ Zemědýn, Narcis, Děhal, Durman, Krtičník, Barvínek, Jaterník. Možná si myslíš, že bude velice těžký, ale opak je pravdou. Ale abys ho zase nepodcenila. Při každém, i sebelehčím lektvaru je nutno dávat pozor a pozorně sledovat to, co se děje v kotlíku. Správnou barvu, váhu a část rostliny, kterou do něj přidáváš."
Začal povídat a já jsem se od něho učila velmi rychle. Velmi hezky to vysvětloval a já to skoro okamžitě pochopila. Potom vytáhl z batohu, který měl poležený stranou, všechny přísady a kotlík a pustili jsme se do vaření. Po tomto lektvaru jsme vařili další a další, které se v třetím ročníku probíraly. Bylo to krásné odpoledne, které jsem si užila, ale ještě k tomu jsem se naučila nové lektvary. Až doteď jsem Matovi vděčná. Mimochodem, chodíme do stejné koleje.