Kapitola 7.: Les 2/2

9. dubna 2008 v 19:14 | Nika |  Jak jsem si vzala elfa
Ahoj. Tak jsem zase tu a tentokrát s další částí elfíků. Konečně, co? No,ale neradujte se, je to docela krátký. No, ale už to za chvíli skončí. Tak se aspoň dozvíte co mě utkvělo v hlavě jedné noci. už se těšim;-) Co byste měli udělat po přečtení Vám snad ani nemusím říkat, ne,?
Tak čau. Nika.

Nika se ráno probudila. Bylo brzy, cítila to. Byla ještě zima. Přesto už začínalo svítat, ptáčci se probouzeli a začali pět jejich písně a květinám se pomalu rozevírali okvětní lístky. Nika si užívala tohoto krásného zvuku a vůně lesa. Ležela ve spacáku se zavřenýma očima na měkkém mechu. Ještě je nechtěla otvírat. Chtěla tento krásný okamžik zachovat na vždy, ale to bohužel nešlo. Položila ruku vedle sebe na trávu a čechrala jí prsty. Byla celá od rosy a tak Niku trochu osvěžila. To ovšem Nika ještě netušila, že jí někdo pozoruje. A Vilnius to nebyl.
Otevřela oči a podívala se kolem sebe. Viděla krásný les, všude kolem stromy, jehličí, cítila vůni lesa. Nemohla se té krásy vynadívat, ale jenom vzhlédla vzhůru, kde se jí naskytl ještě hezčí pohled. Nahoře, mezi stromy se k nim prodíralo ranní sluníčko, které je chtělo mermomocí ohřát. Tvořilo to krásnou podívanou. Připomnělo jí to léta, která strávila na letním táboře v Předboři. Byla tam krásná příroda ve dne i v noci. Natož na jednom místě, kde bylo opravdu jak ve fantazy příběhu. A tak vzpomínala.
Potom se podívala vedle sebe. Uviděla pocuchanou trávu. Otočila hlavu na druhou stranu a uviděla Vilniuse, jemně oddychujícího a klidného. Byl krásný (ostatně jako vždy), ale ve spánku byl jiný. Bavilo jí ho ještě dlouho pozorovat, ale po chvíli opět zavřela oči. V této mechové posteli s opravdovými nebesy jí bylo příjemně a lehce, jako by skutečně v nebi byla.
O pár minut později se probudil i Vilnius. Spokojeně zívl, chvíli se usmíval a potom se opět zamračil. Zřejmě si opět vybavil jeho obavy a pochybnosti. Snažil se to ale zakrýt a chtěl být milý. Byl ale naopak nervózní a nevrlý a tím Ničinu dobrou náladu úplně uhasil.
Potichu se nasnídali a na Niku postupně dopadala ta tíživá a vlezlá špatná nálada. Po snídani, která se skládala jen s chlebové placky si sbalili všechny věci a putovali lesem dál.
Za jejich pochodu se obyvatelé lesa začali čím dál tím více probouzet. Veverky poskakovaly na stromech, ptáčkové pěli písně, lišky a jiná lesní zvířata běhala mezi stromy. Jen oni šli zbědovaně dál a dál. Neohlíželi se, nezastavovali se a ani nemluvili. Měli tupý výraz a jako roboti šli ke svému cíli.
Po pár hodinách dorazili k zajímavé mýtině. Bylo tam spoustu velkých kamenů, prosluněná tráva , stromy zajímavě skloněné. Vilnius zbystřil, pomalu se rozhlédl a svýma očima zrentgenoval každý detail tohoto místa. Potom se trochu uklidnil, ale stále zůstával nervózní. Poprvé za dnešní túru si mohli odpočinout. Vilnius si sedl, přestože Nika si slastně lehla do vyhřáté trávy, která krásně voněla.
Stromy začali šumět. Nika tomu nevěnovala zvláštní pozornost, ale Vilnius se pro sebe usmál. Nika se šla podívat do okolí, protože jí zaujaly neuvěřitelně velké a krásně červené jahody. Ihned se do nich pustila. Byly tak dobré a šťavnaté. Na jazyku se jen rozplývaly.
Po dobrém jahodovém pikniku si opět lehla do trávy. Pomalu zjišťovala, že tato tráva nebyla jen tak obyčejná. Byla jiná. Větší, hustší, voňavější a měkčí. Nika si tedy lehla a zadívala se nad sebe. Uviděla zářící sluníčko a stromy, velké stromy, sklánějící se nad ní. Neustále si něco šeptali. Nika zavřela oči a zaposlouchala se do toho zvuku. Najednou slyšela vzdálené hlasy. Tomu šeptání najednou začínala rozumět. Bylo to velmi vzdálené, ale když se Nika soustředila, byla schopná je slyšet a rozumět jim.
Počkat do včera musíš. To ti říkám já, Velký strom. Když slunce bude si sedat, na vrcholky hor, bude mít největší síly. Luna vystřídá se s ním, uvidí zářící se třpyt. Znamení pro ni jasné. Pro tebe však nevěští klid. Čekej trpělivě a sytě se najez zdejších jahod. Jsou magické a vzácné. Bude se ti to hodit.
Nika se vytrhla ze soustředění a uvažovala. Zdálo se jí, že už tyto verše slyšela. Ano, tenkrát u Jany. Ten sen. Ta elfka říkala přesně to samé. Zajímavé, tak že by to bylo tady? V tu chvíli jí však pohltila silná únava a ona jí podlehla. Sladce usnula.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Juicy -> Twoe SB co tě láfujě ♥ Juicy -> Twoe SB co tě láfujě ♥ | Web | 10. dubna 2008 v 20:03 | Reagovat

óóó to je krásný benzínko ♥

2 Nika Nika | E-mail | 10. dubna 2008 v 20:21 | Reagovat

OO děkuji, benzíne;-)

3 Any Any | Web | 10. dubna 2008 v 21:36 | Reagovat

Ahoj Niko, nechceš se spřátelit? Jinak tak je to moc hezky napsaný nevěděla jsem, že umíš takhle psát.

4 pegasek pegasek | E-mail | 11. dubna 2008 v 19:55 | Reagovat

hazký

5 Ergien Ergien | Web | 12. dubna 2008 v 18:40 | Reagovat

nádherný :) škoda jen, že ne delší :-P moc se teěším na dalsí ;) jako vždy :)

P.S. Niko, Juicy, musíme nějak pohnout s tou naší povídkou :D

6 Atea Atea | Web | 12. dubna 2008 v 20:55 | Reagovat

Tak co, spřátelíš? x)

7 skřetice skřetice | 13. dubna 2008 v 17:12 | Reagovat

Bohužel tě asi zklamu, ale v brazilských deštných praleslých ani nikde jinde v jižní Americe nežijí lišky ani veverky.

Příběh je to moc hezký, ale naprosto nerealistický. Když jsem mluvila se známim co tam byl, tak mi povídal hlavně o pijavicích, dusnu a takových podobných milých věcech...

8 Nika Nika | E-mail | 13. dubna 2008 v 18:07 | Reagovat

Díky za varování, ale že je to špatně nevadí. Až tahle povídka skončí, nesejde na tom jestli to byla pravda, či ne. Ale fakt děkuju za opravu;-)

9 Nika Nika | E-mail | 13. dubna 2008 v 18:07 | Reagovat

Atea: jistě;-)

10 skřetice skřetice | 13. dubna 2008 v 18:53 | Reagovat

Nika: Ne? Všichni umřou? Apokalipsa? Čtyři jezdci a tak? Ale to asi ne, co? Mno nic já jdu zas dělat že něco dělám...

11 Nika Nika | E-mail | 15. dubna 2008 v 16:47 | Reagovat

No, uvidíte sami;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama