Příběh Štěněte..

8. září 2009 v 17:58 | Nika |  Jednorázovky

Taaaakže, jsem zase tady, ale ne na dlouho. Jak jste si všimli, dlouho jsem tu nebyla a opravdu nevím, jak často budu přidávat příspěvky, jelikož teď vůbec nemám inspiraci. Ovšem, dneska mě napadla taková bláznivá věc, tak jsem se rozhodla, že jí zveřejním. Myslím ale, že jí většina z váš nepochopí, což ale vůbec nevadí...

Takže, hezké bláznivé čtení..:)





Jsem Štěně.
Byla jsem dříve, když jsem byla ještě maličká a nebála jsem se světa. Každému jsem slepě důvěřovala a doufala, že se nakonec dočkám láskyplného pohlazení po mé tehdy ještě krásně chundelaté a jemné hlavičce. Častokrát jsem narazila a teď už si dávám pozor na to, komu mohu věřit. Hodněkrát jsem také spadla na můj zvědavý a všudypřítomný čumák, z čehož jsem si vzala ponaučení a teď už jsem spíše uzavřená a tichá, než abych na sebe zbytečně upozorňovala.

Pamatuju si též na své první krůčky, to, jak jsem nestabilně balancovala na svých čtyřech ťapkách, které mě sotva unesli. Na svoje první památné vlčení, a na ňafání při měsíčku. Samozřejmě jsem, jako správný vlkodlak, také vyla. To vždycky, když mě přepadla melancholická nálada a má mladá dušička se ocitla v úzkých. Ohromně to pomáhalo a pomáhá to dodnes.

Ve všem mi ale pomáhala maminka, a proto jsem má dětská léta vůbec přežila. Sice měla velice zvláštní výchovné metody, jako přivazování svého malého, milovaného Štěňátka ke stanu, nebo přeučování některých souhlásek, což se mi obzvlášť nelíbilo (musím ovšem uznat, že se jí to ještě nikdy nepovedlo, a také nikdy nepovede) a také její velmi oblíbené aportování. Asi se jí zdálo, že mám málo pohybu, i když věděla, že celé noci běhám po lesích, blázním a připravuji se na svou budoucí kariéru hrozivého vlkodlaka.

Tedy, jsem Štěnětem i teď. Vím o životě víc (což je samozřejmě stejně málo, jak mi stále připomínají starší) avšak stále se ve spoustě věcech nevyznám. Najednou se kolem mě začalo pohybovat velké množství upírů, což mě docela vyvádí z míry, nejhorší však je, že několik z nich jsem si i docela oblíbila, avšak to se nikdy nesmí dozvědět, protože by to zkazilo celou moji autoritu. (takže pššt:-))

Maminka, která se z nevysvětlitelných důvodů stala upírem z klanu Malkavian (tedy bláznů), se mě stále snaží naučit některé souhlásky a stále se jí to nedaří. A jak už jsem říkala, nikdy se jí to nepodaří. Ovšem, ke stanu už mě nepřivazuje a celkově se ke mně chová jako ke staršímu Štěněti, kterým já už jsem.

S tímto věkem (říkejme mu třeba štěněčí puberta) začal v mém životě další velký převrat a to mé (z)bláznění. Aniž bych si to uvědomovala, začínám čím dál tím víc blbnout a vymýšlet různé nenormální a naprosto ztřeštěné plány, dělám věci, kterých by se ostatní lekli a směji se i tomu, co nikomu jinému vtipné nepřijde. Možná, že jsem to zdědila po mamince, oni geny jsou přeci jenom dosti zákeřná věc, co si budeme povídat, že..:-)

Někteří lidé mě za mé podivné chování zavrhují, ale je to jejich věc. Stejně tak i proto, že jsem vlkodlak, který dělá vlll a ňafá na každého, koho potká. Třeba z toho někdy vyrostu..:) (což silně pochybuji.)

A Štěnětem budu (navždy). Jelikož nevím, co mě v budoucnu čeká (což mě dost mrzí, protože bych to chtěla vědět, ale to asi každý, že..), můžu akorát prohlásit, že se budu snažit dělat co největší čest našemu vlkodlačímu společenství. Doufám, že budu jako má maminka, totiž hodná, ale velice prozíravá, také velmi chytrá a taková, že si budu vědět v každé situaci rady. Doufám také, že i když se za to někdy stydím, nebo mi to lidé vyčítají, zůstanu tak veselá a bláznivá jako teď. Avšak, jak všichni dobře vědí, vlkodlaci jsou velmi moudrá a rozvážná stvoření, která jsou spíše v úzkém okruhu přátel a nebo sami. Když si člověk, pardon, vlkodlak, najde opravdové přátelé je s nimi rád. Avšak, není nad chvíle, které můžu strávit sama někde v lese ponořená ve svých vlastních myšlenkách, v jiných světech a úvahách o tom, co se asi nikdy nestane.

A proto všichni věřte, že Štěnětem jsem byla, Štěnětem jsem a Štěnětem navždy zůstanu…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 štěněcí "máti" upír štěněcí "máti" upír | 14. září 2009 v 0:10 | Reagovat

I ty jedna bláznivko bláznivá..jistě že to máš po mě..a já doufám, že opravdu budeš pořád tím (mým?) štěnětem :-* :-)
A nedělá se Vll ale vrrr :-P

2 Štěně - Nika Štěně - Nika | 14. září 2009 v 15:37 | Reagovat

Vlllllllll:)

3 Mia Mia | 19. září 2009 v 13:47 | Reagovat

to je překrásné a ty opravdu budeš štěnětem navždy... a jestline tak to už nebudeš ty

4 Beltrix Beltrix | Web | 3. července 2010 v 16:33 | Reagovat

Sluníčko, tak tohle se ti vážně povedlo. Moc krásný. Ale zdá se mi, že píšeš pochmurný povídky, co napsat nějakou komedii??

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama